Nedávno jsem se sešla se skupinkou velmi vtipných žen, babiček. A jelikož malé děti jsou již zase součástí našich životů, máme i srovnání s dobou nedávno minulou. Náramně jsme se pobavily na účet některých dnešních eko bio matek, jak jim nelichotivě říkáme.

„Já když vidím klokanku, jak táhne dítě uvázané k tělu, tak bych si tu matku nasadila na hruď, nohy jí svázala šátkem a žádala ji, aby v této nehybné poloze řehtala štěstím,“ smály jsme se všechny dnešní módě šátkem uvázaných dětí na poprsí matek. Když se jen zamyslíme nad tímto africkým způsobem přepravy dětí, je divné. České matky jistě namítnou, že dítě mají díky uvázání proklatě blízko a tím se dítě cítí bezpečně. To asi jo, ale pohodlné to být nemůže.

Vždyť dítě – vesměs malé ve věku pár dnů či měsíců – je přikurtováno k tělu matky a nemá šanci se hnout. Chuďátko malé, před pár dny zrozené, nemůže vidět nic jiného než matčin zářez mezi prsními laloky, což může být uspokojivé pro
muže, ale také se dá předpokládat, že by to vydrželi jen pár minut.

„Naši vnuci jsou s námi pořád. Dokonce už ani s mojim sami nejezdíme na dovolenou, vnuci jezdí s námi,“ vyprávěla jedna z přítomných dam a pokračovala: „Se děckám nedivím, protože jim vlastní rodiče nedají ani cukr!“ Stravování dnešních dětí je totiž hrozná věda, brambory s mrkví se nevaří, protože jsou z obchodu a tedy asi plné éček, proto matky kupují zazátkovaná jídla, která jsou podle nich eko i bio, tedy úplně dokonalé.

„A to jste slyšely, že dnes už se na dentální hygienu chodí i s dítětem, kterému vylezly první dva zuby?“ Všechny jsme vyvalily oči a zvolaly: „To nemůže být pravda!“ Dovedete si představit, jak spolupracuje půlroční nebo roční dítě při zubní dentální hygieně, která je tak protivná, že si ji může užívat jen milovník bzučící vrtačky?

S babičkami a dědy vnoučata ráda tráví čas, protože je u nich vše dovolené. Starší ročníky jsou totiž z dětí svých vlastních dětí tak vyčerpané, že aby si babičky a dědové mohli na chvíli oddechnout od náročné péče o nezletilce, na otázku: „Babi… můžu si vzít ipad?“, vždy odpovídají: „Jasně, hlavně dej na chvíli pokoj.“ „Žijeme ve 21. století, tak jim přeci nebudu brát hračky současnosti,“ odůvodňuje ipad v dětské ručce jiná babička.

Je zajímavé, že dnešní mladí osvícení rodiče svým dětem přidělují tyto novodobé elektronické čertíky Bertíky v čase neohrožujícím duševní vývoj dítěte, přičemž babičky ani dědové vesměs tyto čertovské skříňky neumějí ovládat, tak kde se to ty děti mohly naučit, když jejich rodiče jim dovolí si s těmito ďábelskými stroji hrát maximálně hodinu denně, a to ještě za odměnu?

„Pozor na přetažení dítěte. Když naši vnuci večer dělají bordel a vracím je jejich rodičům, neřeším to. Když však hlídám i se spaním, tak od šesti jedu klidový režim, protože není nic horšího než přetažené dítě, které ještě v deset večer mává rukama, i když já jsem úplně mrtvá,“ popsala své zkušenosti jiná babička.

„Nevaří, neperou, nežehlí, neuklízí, pořád si s dětmi hrají, ale děti ničemu rozumnému nenaučí,“ ulevila si na adresu některých moderních matek zase jiná z přítomných žen. Všechny u stolu jsme se shodly, že my ženy z dob nedávno minulých, když už jsme si vyšetřily čas na hru s dětmi, vždy měla jediný cíl, naučit dítě nové aktivitě, aby se samo zabavilo a my měly čas na kávičku.

„A to stravování!! Když mi dítě mladí předávají, dávají mi manuál, co dítě může a nemůže. Jen se zavřou dveře, dítě sedne ke stolu a sní, co je navařeno, protože to je konečně normální jídlo…,“ popsala stravování nezletilců u moderních prarodičů jiná babička. „No jo, to jsou samé krabičky, tubičky, konzervičky… Krmí je jako psy! Tam také nevíme, co granule vlastně obsahují,“ trumfovala současné stravovací návyky jiná z žen.

V každém případě by současné matky měly mít méně informací, protože když to všechno smíchají dohromady, vyjde jim věda jménem Dítě, které však žádnou vědou není, protože děti se rodily a budou rodit a péče o ně zvládne každá žena, která z výchovy dítěte velkou vědu nedělá.