Vánoční svátky jsou obdobím klidu a spokojených dětí. Pro dospělé je však toto období jednou velkou kalamitou. Ženy nakupují, shánějí, uklízejí a stále vtahují do těchto aktivit (alespoň jednou za rok) své muže. Ti se brání, jak mohou, a je nutné poznamenat, že většina mužů se vánočnímu úklidu nevyhne. Přizvat však chlapa k domácím pracím znamená pořád mu stát za zády a dělat pomocnou děvečku. Když maluje, zacáká celý byt, který však uklízí žena, proto si muž přílišnou práci s šetrným zacházením se štětkou nedělá. Žena je však ráda, že zdi jsou konečně čisté a muž si je vědom, že díky tomuto příspěvku k čistotě domova bude mít alespoň pár měsíců pokoj.

Prozradím vám nezištně svůj osvědčený recept na bezbolestné obstarání vánočních dárků. Jednu nedělní kávu před Vánoci strávím s tužkou v ruce a kusem papíru. Den předtím vyzvu děti, aby napsaly Ježíškovi. Tyto dopisy drze otevřu a píšu seznam dárků. Mám několik kolonek, tedy obdarovaných. Když to sečtu, vyjde mi suma, kterou většinou nedisponuji, a proto začnu škrtat. Vždy to skončí tak, že dětský štrúdl věcí je stále dostatečně dlouhý, a dospělácký se krátí, kde se dá. Když seznam schválím jako definitivní, vložím ho do peněženky, druhý den zajdu do banky a vezmu ztečí obchodní dům. Připadám si jako Sue-Ellen z Dallasu, která se taky vrací z nákupů ověšená taškami a taštičkami. S tím rozdílem, že ona tak činí obden, já jednou do roka.

Poslední den v roce každý vnímá jako rozloučení s odcházejícím rokem. Včetně škarohlídů, kteří oslavy normálně nesnášejí, ale silvestra přece jen tráví ve společnosti, a tedy v bujarém kolektivu. Rozumná žena proto ví, že je nutné připravit se na nejhorší.

Svatební hostiny bývají většinou veselé. Všichni „okroužkovaní“, a tudíž totálně nesvobodní jedinci se totiž radují z rozšíření svých řad. Při poslední rodinné sešlosti jsme vzpomínali na naše svatby. Zajímavá byla ta bratrova. Tehdy jsem již chodila se svým budoucím mužem. Stále se ostýchal vkročit do sálu, a když se všichni hosté posadili, zbyla na nás pouze dvě místa, a to čelně proti ženichovi a nevěstě. Má babička, když nás uviděla, prohlásila: „Do roka a do dne budete sedět opačně.“ Jak jsem si to tenkrát přála! Nicméně měla pravdu, bratr se ženil 11. června, já se vdávala za rok 9. června.

Asi po sedmi letech manželství jsme začali jezdit pravidelně na dovolené. Když se sejdeme s kamarádkami, nejčastějším tématem hovoru jsou naši manželé. V době dovolených je máme možnost soustavně sledovat, a proto i následné úvahy nabývají na hloubce a příšernosti. Víme přesně, jací by měli být, ale nechápeme, proč na chlup takoví jsou manželé jiných žen?!

Většina z nás pochází z vícečlenné rodiny, tedy má sourozence. Vyrůstají-li bratr a sestra vedle sebe, je v jejich výchově velký rozdíl. Matky se brání, že nikoliv, ale opak je pravdou. Přijde-li dívka domů a oznámí rodičům, že rozbila okno, dostane ihned vyhubováno a následuje trest. Provede-li stejnou věc syn, následuje výslech, s kým byl venku, čímž se sonduje zavinění.

Denně se míjíme v plechových krabicích a sledujeme škodolibost některých řidičů. My, co auto potřebujeme každý den, dělíme účastníky silničního provozu na normální řidiče, „nervoně“ a čepičáře.

Ve fejetonu s názvem Něco málo o sexu, chtíči a sexuálním obtěžování jsem na modelové situaci vykreslila rychlou lásku mezi zaměstnankyní a šéfem. Tato měla soudní dohru, kdy milenka zažalovala muže za sexuální obtěžování. Na sexuální tematiku zareagovalo nezvykle mnoho čtenářů týdeníku HIT, a jeden rozhovor byl natolik kuriózní, že se o něj musím s vámi podělit. Zde je jeho doslovný záznam:

V mých fejetonech se občas pošklebuji mužům, kteří přepínají své fyzické síly. Dočkala jsem se odplaty. Vydala jsem se po dlouhé době lyžovat a bolelo mě celé tělo. Do stavu zhuntovaných jsem se dostala již několikrát, naposledy o letošních vánocích. Zhroutila jsem se při vánočním úklidu. Stejně jako jiné ženy jsem chtěla stihnout vše.

Nemohu se zbavit dojmu, že jedinou skutečnou zábavou našeho národa jsou alkoholové dýchánky. Vždyť nejvíce nás tradičně pobaví historky o nepravostech spáchaných v podroušeném stavu. Štamgast v restauračním zařízení je pravidelně zpovídán: „Jak jsi včera došel?“ Oplátkou líčí k neskutečné radosti všech přítomných padání do příkopů, pád střemhlav přes řidítka bicyklu, srážku s policisty či usnutí na chodníku za šeptaných komentářů kolemjdoucích: „Nic mu není, je ožralý.“