Ještě stále se stává, že mě neznámý muž na ulici osloví: „Slečno…“ Umírám v ten moment ješitností a v duchu blahořečím svému kadeřníkovi a vizážistovi v jedné osobě. Je to člověk nadmíru vtipný, někdy až neurvalý, ale se zlatými českými ručičkami. Můj vzhled vzal do rukou zhruba v mých pětadvaceti. Tehdy mne konsternoval hláškou, že připomínám hodně jetý vlak. Ano, tak neskutečně byl drzý.

Nedávno jsem byla na večeři se svými kamarádkami a u sousedního stolu seděla skupinka mladých lidí. Byli hezcí, dívky i chlapci, všichni již zjevně po pubertě. Po úvodních několika panácích pronesla jedna z dívek: „Já bych souložila…“ a obdržela odpověď: „Nejsou lidi.“ Mladí se ani nezasmáli. Tato velmi krátká, leč výstižná slovní výměna však nás ženy, unavené letitými manželskými svazky, velmi zaujala.

Říká se, že třetí tisíciletí bude patřit ženám. Ženy jsou aktivnější, vytrvalejší, rozhodnější a rychlejší než muži. Díky těmto vlastnostem jsou schopny v mžiku se přizpůsobit neznámým a dříve nevyzkoušeným situacím. Když se třeba před muži jen zmíníte o nutnosti přestěhovat obývák, následuje hodinová přednáška, proč je to hloupost, a protože jde o nápad ženy, je už z principu mužem ignorován.

Máme doma psa. Je krásný, velký, chlupatý a má nás rád. Neumí mluvit, ale všechno nám řekne očima. Tak začínají slohové práce našich dětí.

Před časem manžel vytvořil několik holých vět. „Chceš radu?“ Kývala jsem horlivě, že ano. „Bude bolet.“ Odpověděla jsem hrdinně: „Nevadí.“ Pokračoval: „Omez jídlo a začni se sebou něco dělat.“ Svým drzým oznámením mi vzal dech. Co si o sobě myslí? Je snad Paul Newman, aby mohl mít vedle sebe ženu jako Sharon Stone? Ta by mu dala. Zlikvidovala by ho inteligencí a sexem. A ty výkony, které by musel podávat! Protože je sportovec, tak si dokonce dovolil doporučovat mi zaručeně účinné cviky. Jak mám cvičit, když se neumím fyzicky trýznit? Někdy jdu do sebe a cvičím, a to tak, že nikdy nejsem zpocená ani mě nic nebolí. Manžel mé snažení posměšně komentuje slovy: „Šípková může jít do kelu.“

Každý rok se mi podaří zvětšit objem svého těla. Nevím, jak to dělám, ale je to skutečnost, která mě nijak netěší a na tvářích mých blízkých budí potutelný úsměv. Mé sokyně se velmi radují. Proto jsem se musela zamyslet nad tím, proč žena ve svazku manželském přibírá na váze. Co vlastně dělá pro to, aby vypadala jako nítěnka. Rozuzlení je perfektní a jako vždy v mých fejetonech zcela ve prospěch žen.

Když chce manželka opustit 3+1, musí nahlásit přesnou polohu pobytu mimo domov a minimálně třikrát upřesnit osoby, které se budou po dobu nepřítomnosti manžela vyskytovat v její blízkosti. Poté je jí velkoryse umožněno jít za zábavou, ale vždy je přesně stanoven čas vypršení propustky. Vrátí-li se žena později, následuje křížový výslech, manžel má v rezervě množství výčitek, které mají ženu dohnat k pláči, a na závěr je vždy připraven trest. V lepších případech manžel přestane mýt nádobí, v horších si vybere manželčinu nepřítomnost i s úroky.

Každý, kdo tráví alespoň nějakou část dne s příslušníky opačného pohlaví, nesnáší zlozvyky těch druhých. Někdo je úzkostlivě pořádný, jiný bordelář či úletář. Ženy na svých mužích nesnášejí hodně věcí, ty jim však odpouštějí, aby byl doma klid.

Na počátku 21. století se musíme hluboce zamyslet nad tím, kam se ubírají mezilidské vztahy. Tedy vztahy mezi mužem a ženou, aby bylo jasno. Vztahy plné radosti, z nichž se rodí nový život, vztahy plné naděje i zklamání, nejnesmyslnějších nedorozumění, splněných tužeb i marných přání…

Když jsem se vdávala a někdo řekl, že je deset let ženatý či vdaná, připadalo mi to neskutečné. Ale potkalo to i mě a „jedu“ už druhou desítku. Asi po pětiletém manželství nás navštívil manželův kamarád, takzvaný světák. Smutně pohlédl na manžela a říká: „Ty jsi PĚT let s jednou ženskou? To tě nemůže bavit. To ji musíš přepadat někde v kočárkárně převlečený za indiána.“ Manžel se smál, ale za indiána se nikdy nepřevlékl, a já už v kočárkárně nečekám, zda mě sem půjde hledat a následně přepadnout.