Žijeme v době, které málokdo rozumí. Když ji shrneme, tak je o tom, že JÁ (tedy i VY) za nic nemůžu/nemůžete, může za to ON (případně ONI), a když se podobná situace stane asi dvaceti stejným lidem, vytvoří se zákonná regulace, abychom byli ušetřeni následků ze své vlastní omezenosti.

O tom, že odebrání řidičského průkazu nemusí být pohromou pouze pro řidiče, ale i ostatní rodinné příslušníky, vypovídá zkušenost jedné kamarádky, která se s námi všemi podělí o svou zkušenost. Pokud se domníváte, že muž bez řidičského průkazu bude alespoň doma a nebude nikde lítat, nevěřte tomu, zde je příběh, který stál za zvěčnění.

Všichni víme, že dříve lidé chodili bosi a živili se tím, co jim příroda dala. Bohužel dnešní civilizovaní lidé,jak si říkáme, potřebují průzkumy, které světu sdělují stále překvapivější zprávy, jako třeba že mateřské mléko je pro narozené děti tím nejdůležitějším. To mne vykolejilo,protože jsem byla rok kojící matkou, jelikož jsem to vyhodnotila jako levnější a pohodlnější variantu než práškovou. Ale to bylo tak dávno, kdy jsem nepotřebovala sdělení lékaře z tramtárie, abych se správně rozhodla.

Stoprocentní antikoncepcí všech mladých toužících po dítěti by mohla být situace, kterou jsem musela sledovat v restauraci. Seděla jsem s dalšími hosty v restauraci, objednala si jídlo, když v tom k vedlejšímu stolu přisedla maminka s malým dítětem. Ochotný personál přinesl malou židličku pro nejmenšího návštěvníka, maminka ho usadila do sedačky, objednala jídlo a ještě než číšník stačil zapsat objednávku, dítě několikrát málem vypadlo z malé židličky, chtělo na zem. Antikoncepční koncert začal:

Nedívám se na fotbal ani jiné sportovní klání, jeden fotbal jsem však sledovala, situace si to vyžádala. Češi hráli o kvalifikaci s Bulharskem. Už když se dříve řekla nějaká taková hodně jižanská země, bylo jasné, že vyhrajeme. Zasedla jsem k televizi, nalila si dobré víno a s ostatními sledovala první minuty. Byly nudné. Bože, ty byly nudné! Když jsem se ptala, zda je to normální, bylo mi odpovězeno, že ano a byl mi nalezen program, kde hráli Španělé, či kdo, a tam byl živo nevídaně. Chvíli jsme se bavili přepínáním z umrlého programu na živý, ale pak mne zaujala další situace.

Psaní fejetonů je velká dřina. Sice se u toho autor pobaví, protože jemu to připadne děsně vtipné, ale málokdy se stane, že by stejná vtipnost byla vtipná pro všechny čtenáře nejrůznějšího ražení.

Vzpomínáte si na socialistické koruny? Já ano. Vždy jsem jich měla tak málo, že jsem do obchodu chodila se síťovkou a v ní měla půlku chleba, čtvrtku másla a 15 deka salámu, asi gothaje, byl tehdy nejlevnější.

Určitě tento vtip znáte: Když se zlá macecha ptala zrcadla, kdo je nejkrásnější, odpovědělo jí: „Uhni, nevidím“. Někdy pohledy do zrcadla mohou být skutečně srdce rvoucí. Proto většina žen s postupujícími léty navštěvuje odborníky, v případě vizáže, kosmetické salóny, pokud tedy nechtějí zrovna absolvovat drahou jehlovou rekonstrukci mnohdy s trvalými následky.

Jsem malá čarodějnice. Umím amatérsky vykládat taroky, číst z ruky, dokonce mám takové to vidění, kdy potkám cizího člověka a nejsem schopná mu podat ruku, něco mne odpuzuje, prostě jeho zlá aura mne nepustí blíž. Když zjistím, že jde o zloducha, má víra v nadpřirozené schopnosti sílí.

Sledovala jsem přírodovědný film o sexuálních maniacích v přírodě. Řeknu vám, říše zvířat je zvrhlejší než lidská společnost.