Už jsou zase tady. Každé jsou stejné, naše děti se radují, rodiče se stresují a utrácejí tolik peněz, že celý leden jsou k jídlu jen zbytky. Všichni se však utěšujeme: „Stálo to za to.“ Manželské páry tráví před i po Vánocích tolik času pospolu, že se není čemu divit, když mnozí se radují: „Konečně můžu jít do práce“, jiné páry se zase umějí promlčet třeba až do Nového roku apod.

Byla jsem na obchodním jednání u klienta, když po třetím zazvonění telefonu se omluvil a neodbytný telefon zvedl. Ozývala se ženská důrazná řeč, přičemž odpovědi muže byly velmi sporé. Osmělila jsem se s pochopením v hlase: „Manželka?“ Pokýval s nuceným úsměvem hlavou a pokračovali jsme v hovoru. Tato epizoda mne přiměla k hluboké myšlence na téma ženy. Jen málokteré ženy pochopí po letitém boji kdo s koho, že s chlapem bojovat je stejně nesmyslné, jako by mravenec chtěl porazit slona.

Kamarádka mne pozvala do své nově pořízené chaty. Udělaly jsme si výlet a navečer se vydaly do horské chatičky. Vstoupily jsme dovnitř spodním vchodem, nahodily vodu i elektřinu, zamkly za sebou a vystoupaly do patra, kde jsme si na terasu přinesly občerstvení a zavřely za sebou dveře s koulí.

Čím bohatší je společnost, tím mnohdy méně štěstí v ní najdete. Za bohatého člověka je možné považovat každého, kdo má střechu nad hlavou, plné břicho, a jeho rodina nestrádá. Tedy nacházíme se v období, v němž většina lidí nemusí řešit existenční problémy. Bohužel jdete-li nejen Kroměříží, musíte se obávat dění v lidských příbytcích, protože z výrazu kolemjdoucích je znát minimálně válečný stav, nebo úmrtí v rodině. Tak tragické obyvatelstvo se mnohdy nachází na chodnících, v obchodech i parcích.

Dostávám se do věku, kdy mé kamarádky a letité manželky řeší rozchody se svými manžely. Také znám již slušnou řádku žen s přízviskem: rozvedená. I když osamělé ženy nemají muže napáskované doma po celý rok, mohou si je zvát jen na návštěvy a dělat si, co je napadne, jde o životní styl, který ne všem vyhovuje.