Kroměřížská radnice se připojila k projektu s lidovým názvem: Do rachoty Kolem KM. Vyzývá cyklisty, aby s prvním jarním sluníčkem nejezdili do práce autem, ale na kole. Problém je, že Kroměříž na cyklisty není vůbec připravená, těch pár cyklopruhů neumožní dostat se bezpečně přes celé město na dvou kolech.

Počet státních pojištěnců (ti, kdož žijí ze státních peněz) je kolem šesti milionů. Tedy tuto armádu lidí živí třetina zbylé podnikatelské sféry, která každý měsíc odvádí DPH, následně daň z příjmu atd. O vyšší mzdy si pravidelně říkají učitelé, zdravotnický personál, bezpečnostní složky… Počet státních zaměstnanců se stále zvyšuje i proto, aby bylo možné kontrolovat onu třetinu, tedy podnikatele, zda odvádí vše. Není se čemu divit, stát utrácí za svůj provoz stále více peněz, dnes už na svůj chod potřebuje 80 % všech příjmů České republiky.

Děti ze základních škol se mají od září učit společně s dětmi lidově řečeno na výuku pomalejšími, které teď navštěvují speciální školy, dříve zvláštní školy. Ve „speckách“ je nižší tempo výuky a méně dětí ve třídě. Tyto děti se v lepším případě vyučí maximálně nějaké pomocné profesi jako zahradník, pomocný dělník apod. Na víc prostě nemají.

Už jsou tady. Líné rozmazlené děti už mají 25 let a ty, které nejsou živé a průbojné, zůstávají v regionu. Samozřejmě chtějí pracovat, proto přicházejí do firem a ohromují své zaměstnavatele. Výsledek je jediný, s některými mladými se nedá pracovat a vyjednávání s nimi vyžaduje roubík na ústa, protože vším jsou pohoršeny, některé si dokonce dovolí říct: Na to nemáte právo.

Předváděcí akce stále běží, i když se zákonodárci již opakovaně snažili jim zabránit. Oproti letům minulým již nemáme ve schránkách pozvání na výlet do moravských měst, „šmejdi“ se přizpůsobili novele zákona a zvou seniory za poznáním telefonicky či osobním dopisem. Výsledek je pořád stejný, hezky vypadající výlet s vrstevníky se změní v nátlakovou akci na nákup zbytečného a velmi předraženého zboží. Již samotné výrobky jsou z říše snů, protože kdyby existoval náramek, který by zabránil mrtvici, byl by na lékařský předpis, ušetřil by českému zdravotnictví nemalé částky za léčbu.

Když lidé mají hlad a nouzi, kradou. Bohatí a spokojení lidé nekradou, neloupí, nepáchají násilnosti. V České republice se podle výsledků kriminality za loňský rok žije dobře, protože trestných činů bylo o 35 tisíc méně, což je nejméně od roku 2000. Zvyšuje se i objasněnost případů, polovina všech šetření už byla ukončena. Vloni se stalo 155 vražd, nevyřešených jich zůstává dvacet. Většina případů napadení s následkem smrti byla v osobní rovině, tedy vraždy byly motivovány osobními vztahy, a většinou s přítomností alkoholu v krvi.

Všichni si přejeme zdraví, štěstí a spokojenost, otázkou je, zda děláme vše pro to, abychom dokázali být šťastní, spokojení a zdraví. Štěstí je ukryté ve všedních radostech každého dne. Spokojenost prožíváme, jsme-li spokojeni sami se sebou i s lidmi kolem nás. Zdraví jsme, pokud naše všední dny odpovídají zdravému životnímu stylu, tedy máme dostatek pohybu a stravy,
které nám neškodí.

V minulém vydání jsme hodnotili první vánoční trhy na Velkém náměstí. Hodnocení bylo rozpačité, nejenže většina Hanáků zůstala doma,ale i malá hrstka lidí, která se vydala na náměstí, pochybovala o zábavě některých vystupujících na již několik let nedůstojném pódiu, nebo realizaci zabijačky, kterou lidé poznali jen podle vystavené prasečí hlavy. Hodnocení zvedlo ze židle Filipa Jandu, který „zabíjet“ chtěl, ale jaksi to nebylo možné.

Občas se v hlášení městské policie objeví informace o mladých opilcích, dokonce i o chlapcích a bohužel i dívkách ve věku 10 až 15 let, kteří šikanují důchodce. Představíme-li si, že naše děti dokážou slovně i verbálně napadat bezbranné lidi ve věku jejich babiček a dědů, něco není v pořádku. Když se někdo „urve“ na kohokoliv, ztratí nad sebou kontrolu, přestane se ovládat. Pak dokáže být zlý, protože ztratí respekt ke zdroji své zloby. A zlobíme se pořád všichni na něco.

Protikuřácké tažení má již konkrétní podobu. Od ledna asi bude zakázáno kouřit nejen v restauracích, ale i na zábavách, tedy veřejných produkcích, zkrátka všude, kde se mísí kuřáci s nekuřáky. Je zajímavé, že v den, kdy poslaneckou sněmovnou prošel tento zákon, jakoby omylem se začalo mluvit i o zvýšení spotřební daně, tedy i z prodeje tabákových výrobků. Stát inkasuje ročně „tabákových“ 45 miliard korun. Nabízí se otázka, když už je protikuřácké tažení ve vítězném rauši, proč poslanci zrovna nezavřou fabriku na tabákové výrobky v Kutné Hoře.