Vánoce jsou svátky klidu, pohody a rodinného štěstí. Otázkou je, kdo to štěstí zákulisně připraví a jaksi zajistí, aby se vůbec mohlo dostavit. Vesměs jsou to ženy, které chtějíc vidět úsměv svých blízkých, musí pro to mnohé udělat, a přiznejme si, že některé se ani toho úsměvu nedočkají.

Nějak takto vypadají vánoční svátky stále ještě ve většině českých domácností, i když všichni rozumní vědí, že hoňka a Vánoce si vzájemně odporují. Již v září žena zbystří, že se rok tragicky přehoupl do svého závěru, který končí Vánocemi. Jelikož je žena bdělá, vezme papír a tužku a sepisuje dárky pro své blízké. To zatím stačí, první nervozita ovadla, papír znamená napůl splněný úkol.

Listopad. Ten už bývá lehce Vánocemi zavánějící, jelikož se pomalu začíná uklízet a péct. První pečení si žena užívá, když však dny postoupí a ona každý večer plní blbá kolečka, kterých nadělala tolik, že se jí z toho chce brečet, ví, že stresové období je tady.  Dává svým blízkým ochutnat, neurvalci se dotazují: „Ty zase neděláš žloutkové řezy? Měli jsme je tak před pěti lety.“ Žena se zatne že ne, a přece nakonec poleví a upeče je.

Prosinec je měsíc děsu a běsu, protože ve všech zaměstnáních něco končí, a tak se vše musí uzavírat, proto je všeho až po staříčkovo. Deset dnů do Vánoc. Papír a tužka se stávají běžnou součástí každého dne, jelikož je nutné psát, co chybí. Pořád něco chybí. Když už si chcete dát náskok a dopředu začnete balit dárky, zjistíte, kolik jich chybí, ke komu jste byli štědří a na koho jste zase tak moc nemysleli. Tak zase vezmete papír a zase musíte jít do obchodu.

Tam už přituhuje, můžete tam jet v kteroukoliv hodinu, vždy je plno. Dopoledne to vypadá, že plné parkoviště aut zaplnili lidé, kteří mají dnes odpolední, ale chyba lávky, dnes mají všichni volno, kdy se jim zachce.

Pět dnů do Štědrého dne. Pokud stále ještě nemáte doma stromek, sevře se vám srdce pokaždé, když míjíte prodejce stromků. Je jich tam na výběr čím dál méně. Prozíravá žena přibrzdí ve večerních hodinách se svou károu u prodejce, stromek sama vybere a požádá přítomné muže, zda jí nepomohou s naložením. Muži se podívají na velikost auta a nevěří: „Myslíte, že tam vejde?“ „Když se trochu rozběhnete, tak  určitě,“ snaží se zavtipkovat žena.

Již asi poosmé se domníváte, že máte vše. Bohužel na Štědrý den zjistíte, že nemáte máslo nebo došel chleba, prostě nákupní horečka nekončí ani v tento den. Vydáte se do obchodu a u dveří vás vypoklonkuje sekuriťák, že sice mají do dvanácti, ale ne v tak velkém obchodě, proto pouští zákazníky jen hodinu do uzavření. Všichni nevpuštění startují svá auta a míří do nejbližší další prodejny. Ufff.

V některých domácnostech připravuje večeři muž. Je to svatý okamžik, stejně svatý jako svaté Vánoce. Bohužel nadělá v kuchyni takový nepořádek, že začnete litovat, že jste kuchyň umývala. Když žena zjistí, že nekoupila sváteční ubrousky, nepřizná se. Když vidí kapance na podlaze, vezme papírový ubrousek a jen setře špinavá místa. Když už si navléká sváteční šaty, zjistí, že do nich nevleze. Zuří. Ví přesně, kdo za to může. Měsíc pečení. „Už to nebudu dělat,“ slibuje si, stejně jako vloni.

Rodina se schází u večeře. Žena cítí stékající poslední kapku potu na svých zádech a těší se, že na chvíli b u d e m í t klid. Máte – l i doma malé děti, všechen tento shon mívá slavnostní nádech od usednutí ke stolu do rozdání dárků, tedy za hodinu je po všem.

Vánoční radovánky jsou i o rodinných příslušnících. Nevěříte, že jich tolik máte, všechny totiž vidíte. V nějakou dobu se vždy někdo zjeví a 26. prosince máte jediné přání: být alespoň jednu jedinou hodinu bez nikoho. Nestává se to, kdo má rád rodinu, žije s rodinou, ta ho neopouští a o Vánocích se naopak ráda přibližuje a raduje se, i když se někomu může chtít spát.

Když se všichni někam rozutečou do Silvestra, jde o ony okamžiky, v nichž je možné mít alespoň chvilku pro sebe. Bohužel na Silvestra se opět rozezvoní telefony a všichni přicházejí a nikomu se nechce odejít. Když se však 1. ledna probudíte, víte, že vše máte za sebou a je vám tak nějak krásně, protože kdo má komu sloužit, slouží mu rád, protože je za to milován. Proto se každý rok těšíme na Vánoce a možná víc i na to, až skončí.