Není to tak dávno, kdy lidé v hospodě vyřešili úplně vše. Museli se prohádat k hodnocení politické situace, našli zedníka, instalatéra i návod na výchovu dětí. Sedět totiž u stolu s lidmi, kteří nemluví stejně jako my, znamenalo buď je přesvědčit, že máme pravdu, nebo naopak rezignovat pod tíhou argumentů, že pravdu nemáme. Když se procházíme večerními ulicemi, bohužel vidíme za okny hospod prázdné stoly. Pivnice, kde každý večer byl hluk, také utichly, ožívají jen koncem týdne. Stejně tak restaurace žijí přes den a večer jsou vesměs bez lidí. Kde jsou všichni? Sedí doma u blikající obrazovky, počítače, mobilu…

Sociální sítě zavírají lidi doma, protože do přátel si dáte ty, s nimiž není nutné se hádat a nežádá se, abyste se sami nějak projevili. Je možné jen tak v tichosti šmírovat, co dělají druzí. Většina lidí zde zveřejňuje krátké věty a hesla, málokdo má mezi přáteli člověka, který druhé svými sděleními něčím obohatí.

Samotné přijímání přátel na facebook je velmi jednoduché. V příslušné ikonce na vás zabliká „možná se znáte“ (počítač je robot, který umí párovat přátele s jinými přáteli), kliknete-li na jméno, máte nového přítele. Opravdu je tak jednoduché hledat si přátele? Na druhé straně stačí jedna hloupá poznámka některého z vašich „přátel“ a opět stačí klik a není vaším přítelem, vymažete ho. Kdyby bývaly byly vztahy mezi lidmi tak jednoduché a bylo by možné je řešit ukazováčkem pravé ruky, nebylo by tolik lidí na antidepresivech.

Na sociální sítě přispívají i lidé bezcharakterní, hloupí a omezení. Občas i k nám do redakce dorazí demagogie sepsané nejrůznějšími individui a posílají nám je čtenáři, které dané sdělení ohromilo. Zcela oprávněně, je slovně poskládáno natolik drasticky a dramaticky, že po přečtení řádků se schoulíte do klubíčka a bojíte se. Bezejmenný hlupák splnil svou úlohu. Tetelí se někde v úkrytu, že udělal další lidi stejně nešťastnými, jako je on sám. Kdyby býval totiž seděl tento člověk v hospodě u stolu s lidmi, kterým posílá své snůšky lží a polopravd dobře zakomponovaných do dramatického obalu, po pár větách by všem bylo jasné, že je divný. Sebevědomější povahy by ho zavalily argumenty, že říká nesmysly, a hlupák by nemohl udělat nic jiného, než opustit lokál. Ono psát a mluvit není jedno a to samé. Mluvení je výzva, je nutné přemýšlet a nic sděleného nejde vzít zpět. Přesto je nesmírně obohacující, když z hovoru vyjdete jako zábavný, milý či dokonce moudrý člověk. To hlupáci neumí, jsou tak posedlí svou nenávistí k problému či lidem, že neudrží svou rozezlenou mysl v rovnováze, při níž jsou ochotní slyšet i protiargumenty. Pro všechny hlupáky je internet skvělým prostorem s jistým publikem. Naživo by tito lidé mezi ostatními neměli šanci.

Nikdo neumí být dlouho sám. V heslovitých vzkazech a odpovědích na internetu není žádné sdělení ani potěšení. Víme a na fotce vidíme, že někdo uvařil skvělý oběd, jiní si užívají kdesi u moře, ti si zase koupili nové auto a druzí se zase svěřují, že propili celý víkend. K čemu jsou takové informace? Nulová hodnota, jen šmírování a možná špetka závisti. Je s těmito informacemi den příjemců veselejší či příjemnější? Tak k čemu je potřebujeme? Jen plýtváme svou energií aktivitou, která nám nic nedá.

Pokud to tak půjde dál, staneme se nejen závislými na sociálních sítích, ale přestaneme umět navazovat vztahy, protože kliknutím na počítači si kamaráda na povídání nikdo nezíská. Umělá společnost, kterou jsme si na facebooku vytvořili, se tváří, že nás „baví“, stejně jako jsme se před pár lety všichni bavili nekonečnými seriály. Je jednodušší „pustit do bytu“ rodinu z televize, než řešit stejně vztahy v bytě, v němž bydlíme.

Pokud si však stýskáme, že nám nezbývá nic jiného, než sedět doma u televizní obrazovky či počítače s klávesnicí, protože u nich sedí všichni, je na čase zvednout telefon a povykládat si s lidmi, které jsme již dlouho neviděli. Kdyby měsíc nefungoval internet ve všech českých domácnostech, lidé by si našli jinou zábavu. Pokud by byla mimo plochu jakéhokoliv elektronického přístroje, byla by zcela jistě živější, smysluplnější a zábavnější.