PRVNÍ DÍL RODINNÉ SÁGY NOVÁKOVÝCH
Rodina Novákova má stejně jako většina českých rodin čtyři členy. Pantátu, správného drsňáka, který toho moc nenamluví, ale když promluví, stojí to vždy za to. Nepatří mezi necity, ale dá si hodně práce s tím, aby své city před svou rodinou ukryl. Matka je matka domácí a pečuje každodenně o své blízké a patří do staré školy, tedy postaru připravuje každý den teplou večeři. Dcera Dobromila má krásný puberťácký věk a odmítá svou rodinu, neboť je pro ni trapná, nudná a nezáživná. Rodiče podle ní žijí stupidní manželský život a škola je pro ni něco tak zbytečného, že prospěch tomu odpovídá. Maminčiným miláčkem je synáček Petřík ve věku deseti let.
Běží pětitisícídvěstětřicátý den rodiny Novákovy. Matka se přižene z práce domů, ověnčená taškami. Doma ji již čeká pantáta, který přichází dříve, neboť ho čeká pouze cesta z práce, nikoli nějaké povinnosti. Sedí již nervózně u televize s kručícím žaludkem. Děti se právě pustily do války, neboť Petřík řekl něco hrozně normálního, co Dobromilu rozhodilo. Matka tedy vchází do kuchyně, za zády duní křik dětí, z boku slyší volání: „Kde ses zase tak dlouho zdržela? Potkala jsi tu nánu od vedle?“ Matka po mužově výtce rozezná, že je nervózní, proto uklidňuje situaci. „Nikde, prosím tě. Pojď mi pomoct nachystat večeři.“ Na to však manžel zahučí: „A s čím ti mám pomáhat? Namazaný chleba asi mou asistenci nepotřebuje. Ještě půl hodiny vydržím.“
Matka pění, nicméně zrychluje tempo. U kuchyňské linky se požďuchují děti, které sdělují matce své studijní výsledky. Dobromila nepřiznává pětku z češtiny, hodnotí jen známky dobré, které jsou zárukou, že neprobudí nežádoucí zájem rodičů. Petřík má jako vždy velmi dobré studijní výsledky, za což ho matka odmění milým pohlazením očí. Dobromila však tuto grimasu nesnáší, proto ji hned okomentuje: „Šprte, šprťácký“, načež uraženě odkráčí.
Večeře je připravena a matka svolává děti, aby nachystaly na stůl. Petřík přiskotačí a prostírá, neboť se domnívá, že na oplátku bude Dobromila umývat nádobí. Rodina se sešla u večeře všedního dne a tu již při servírování okomentuje pubertální dcera: „Ježíšimárja, zase máme kaši s párkem?“ Nejde o to, co řekla, ale s jakým nechutným výrazem to řekla. Matce tuhne úsměv na tváři, protože se jí nikdo nezastal, proto se ptá manžela: „Ty také nechceš takovou večeři?” „Mně je to jedno,“ zní jeho jalová odpověď. Maminčin miláček cítí, že je zle, proto zachraňuje situaci: „Maminko, ať uvaříš cokoli, mně to chutná vždycky.“ Za to si vyslouží matčino pohlazení, které však nerad vidí pantáta. „To je zajímavé, že u tety Kamily jsi říkal, že nemáš rád taková jídla, ale svíčkovou, nadívané ptáčky a já nevím co ještě.“ Syn ví, že je zle, bojuje teď mezi svými rodiči, kam se přidat. Matka však svého muže dobře zná, proto synovi pomůže: „Svíčková bude v sobotu taková jídla nemůžu vařit v týdnu, když chodím do práce.“ Na to reaguje otec: „Kdybys do té práce nechodila, vyšlo by to na stejno. Vždyť to, co nosíš domů, je směšné.“ Na tuto kritiku matka reaguje s nevolí, ale v zájmu zachování klidu neodpovídá.
Tím však pantátu totálně vytočí a okoření to Dobromila: „Teda jste trapní s těma vašima hádkama.“ Načež i otec sekne s příborem a párkem nabírá bramborovou kaši, aby svou manželku ještě více rozhodil, protože ví, že to nesnáší. Petřík chytí matku, které ukápne z oka slza za ruku. Pohladí ji po tváři, kdy matka zapomene na vše, co jí během deseti minut řekla zbývající část rodiny. S Petříkem umyjí nádobí, pak si jdou zahrát pexeso.
A proto matinky přečkávají nedorozumění v rodinách, protože vždy musí mít alespoň jednu spřízněnou duši, která jim rozumí. A Petřík mamince rozumí, protože tito dva se mají rádi a nestydí se za to. Dobromila také miluje svou matku, ale zjistí to pouze v situacích, kdy jí bývá hodně těžko a smutno. I pantáta miluje svou ženu, ale cit probouzí v sobě jedině tehdy, když cítí, že by mohl zůstat bez ní.