Naše zákony rozlišují přestupek a trestný čin. Přestupkem je každé jednání jednotlivce, které způsobí někomu jinému škodu nižší než 5 tisíc korun, jedná se především o zloděje v obchodech, kteří kradou jen zboží, za něž mohou dostat pokárání přestupkové komise, nikoli vězení. Stejně tak je přestupkem špatné parkování, rušení nočního klidu a podobně. Trestným činem jsou všechny vážnější prohřešky.

Jelikož u nás neexistuje registr přestupků, kradou pořád jedni a ti sami lidé, navíc migrují po České republice, takže přestupková komise třeba v Kroměříži nemá informace o tom, zda zlodějíček z jiného regionu nebyl kárán ve více městech.

Stejné je to s opilci za volantem. Před pár dny se zvedla vlna odporu proti opakovaně trestanému řidiči, který jedenáctkrát dostal zákaz řízení motorového vozidla, a jeho poslední jízda pod vlivem pervitinu skončila smrtí policistky. Kdyby býval byl existoval registr přestupků, již po třetím recidivě by tento darebák nemohl usednout za volat, jeho trest by byl vyšší a byl by označen za společensky nebezpečného. Díky tomu by policistka mohla žít a vychovávat své dítě. Darebák však svou opakovanou nezodpovědností vstoupil do života nevinného člověka. A tady končí všechna práva, má přijít obvinění a trest.

Jak jinak nazývat člověka, který si je vědom, že porušuje pravidla, ohrožuje všechny kolem a dělá tak pořád dokola, protože přeci stačí zaplatit pokutu a zůstane i přes chybu společensky čistým, tedy netrestaným člověkem. Jak nazvat jinak zloděje, když krade cizí věci a užívá si jejich hodnoty, aniž by musel vydělávat peníze, jako všichni ostatní kolem? Jak nazývat bezohledného hulváta, když opakovaně ruší noční klid a nedá lidem spát, protože jemu se nechce do postele?

Česká společnost od roku 1990 urazila obrovský kus cesty ke svobodě. Bohužel všichni se naučili svá práva a není žádné moci, ani zákonné, ani soudní, aby někdo lidem řekl: Jsi zloděj. Jsi bezohledný hulvát… Dokud budeme v zákonech hledat omluvu a kličky pro chybující, slušnost se do české kotliny nikdy nevrátí. Také díky chybám těch nahoře se většina těch dole domnívá, že jejich přestupky jsou jen kapkou v moři. Zůstane však vždy jen jedna pravda pro svědomí člověka v kvádru či kraťasech, buď bude slušným člověkem, nebo bude krást a to dělají zloději, nebo bude otravovat druhé a bude označen za hulvátka, nebo dokonce svým nezodpovědným jednáním ukončí něčí život a stane se vrahem. Skutečně musíme pohřbít více lidí, abychom darebákům zavřeli dveře k jejich vědomé bezohlednosti?