Když chce manželka opustit 3+1, musí nahlásit přesnou polohu pobytu mimo domov a minimálně třikrát upřesnit osoby, které se budou po dobu nepřítomnosti manžela vyskytovat v její blízkosti. Poté je jí velkoryse umožněno jít za zábavou, ale vždy je přesně stanoven čas vypršení propustky. Vrátí-li se žena později, následuje křížový výslech, manžel má v rezervě množství výčitek, které mají ženu dohnat k pláči, a na závěr je vždy připraven trest. V lepších případech manžel přestane mýt nádobí, v horších si vybere manželčinu nepřítomnost i s úroky.

Naopak muži opouštějí 3+1 bez sebemenších výčitek a nepovažují za nutné ohlásit své nedostavení se domů. Ženy přemýšlejí o tísňových scénářích, jako že manžel byl odvlečen „můrou“ z práce nebo, nedej bože, potkal tu zmalovanou nánu z plesu atd. S postupujícím časem přeladí na jinou frekvenci – katastrofickou. Chudáček, asi se vyboural, někdo ho naboural, někdo ho přepadl… Není vůbec ojedinělé, že žena kolem čtvrté hodiny ranní zvedne telefon a obvolá nemocnice a policii, přičemž žádá nahlášení všech úrazů a mrtvých. Co se však nestane. Po několikerém telefonátu uslyší žena šramot za dveřmi. Opět si představuje to nejhorší, totiž zloděje nebo loupežného vraha. A on se zatím v podroušeném stavu vrací pán tvorstva! V lepším případě hraje společensky znaveného džentlmena, v horším ihned po příchodu navštíví WC a v nejhorším, šťasten tím, že konečně došel domů, složí své obrovské tělo v libovolné části bytu a ihned usne. Ráno vidí „cizí“ ženskou, navíc nehorázně drzou na to, jak ho bolí hlava. Na výčitky ohledně probdělé noci dostává žena světácky přezíravou odpověď: „Prosím tě, co by se mi mohlo stát? Proč se bojíš a vymýšlíš si nějaké vraždy? Až mě zabijí, tak policajti přijdou sami a ohlásí ti to.“ No, hlavně klídek.

Jsou však případy, kdy se žena probudí ve čtyři ráno a zjistí, že je v ložnici sama. Opět přicházejí stejné představy, ale s tím rozdílem, že v šest hodin ráno je v bytě rušno, protože manžel si přivedl živoucí důvod nočního výletu – partu kamarádů. Promile není nutno měřit ani vidět, stačí slyšet: „Pojďte, tady spí. Hoši, ticho, s ženskýma se to musí umět.“ Do ložnice nakoukne rozcuchaná nehezká hlava s očima jako tenisáky, která je nesmírně ráda, že vidí po nočním běhu půvabnější tvář než jsou obličeje kumpánů. Ta krásná tvář se ovšem vraští nevolí a obtížně potlačovaným hněvem. Do ložnice totiž vstupují kamarádi z mokré čtvrti s vybranou poklonou: „V posteli vypadáš blbě. Ale to nevadí, my jsme ti toho opilce přivedli a přišli jsme ti nachystat snídani. To jsme hodní, co?“ Šíleně, myslí si žena a vstává. Opilci se usazují a stačí už jen velmi málo. Chytré ženy samy přinášejí veškeré lihoviny, které jsou doma, protože vědí, že je záhodno rychle naservírovat poslední „dorážkovou“ neboli uspávací. To však není výhra, neboť byt je rázem zaneřáděn lesními dělníky s vysokou pracovní morálkou. Satisfakcí pro ženu je pohled na manželovo celodenní trápení, kdy nejí a nepije, nepřítomně bloumá bytem a při sebemenší zmínce o alkoholu se vrhá na WC.