Máme doma psa. Je krásný, velký, chlupatý a má nás rád. Neumí mluvit, ale všechno nám řekne očima. Tak začínají slohové práce našich dětí.

Také dospělí dokážou ocenit lásku nemluvících přátel. „A co bys chtěl? Kostičku? No to víš, že ti páníček dá.“ Pes vrtí ocáskem a skáče kolem pána, a pán je nevýslovně šťasten. „Jenom ty mi rozumíš, a hlavně nemluvíš,“ rozplývá se nad klubkem chlupů. Ženám většinou tichý společník příliš neimponuje, ale jeho poslušnost oceňují svou náklonností. Má-li manželský pár doma psa, je to vždy problém. Muži se většinou do domácích prací nezapojují, ale rádi vytvářejí nánosy nepořádku, přičemž v nepřítomnosti ženy přizvou k televizi i svého čtyřnohého přítele či přítelkyni. Nachytat manžela rozvaleného v sedačce s psí obludou je nejlepší léčba šokem. „To je láska,“ komentuje většinou manželka a při letmé kontrole bytu jí neunikne voda rozbryndaná okolo psí misky, vylízané, ale neumyté hrnce a chlupy kam se podíváš. Chytrá žena to shovívavě přehlédne a dopřeje manželovi ještě několik hodin skutečné lásky. Většina žen však spustí povyk o urážce své práce v domácnosti. Pes nemá jinou možnost než zabořit svou psí hlavu ještě hlouběji do pánova podpaždí, aby tak svorně přečkali útok společného nepřítele. To ženu zpravidla rozlítí: „Jsi typický chlap. Jde ti jen o klid. Ale aby ses postaral, aby pes měl co žrát, to tě ani nenapadne. To je moje starost, moje starosti…“ a tak to rozpřádá, až se dočká zavřených dveří pokoje. Upozorňuji, velmi chybný krok mužů! V ten moment se žena stává agresivní. Nepříčetnost graduje a odplatou je, že pes nedostane celý den nic od své paničky se slovy: „Jdi si za ním. Ty mít dvě nohy, mohl bys klidně z fleku dělat chlapa.“

Pes chápe vše, co se mezi dvounohými děje, a jelikož touží po přízni obou, začne běhat s kmitající oháňkou od jednoho ke druhému a stává se z něho vynalézavý a příjemný společník. Panička, nezvyklá přílivu okázalé lásky, obdaruje psa zbytkem salámu a páníček mu pošeptá do ucha „Hodnej kluk“, čímž je němá tvář pasována na právoplatného člena lidské smečky. Pes je šťasten, panička se chopí smetáku a s radostí v srdci uklízí chlupy z podlahy. Páníček odejde se svým přítelem či přítelkyní na vycházku. Z té se pes vrátí zmazán a uválen, a aby všem ukázal, že je již doma, proběhne se radostně celým bytem. A vše začíná znovu. „Pes za nic nemůže, ale ty bys mohl mít rozum. Jsi tak bezohledný, vždyť jsem právě douklízela. To je vidět, jak si vážíš mojí práce. Nechám tady svoje mládí..“. A tak to jde pořád dokola. Manželství muže, ženy a psa si zkrátka nikdy nemohou stěžovat na nedostatek vzrušení.