Nemohu se zbavit dojmu, že jedinou skutečnou zábavou našeho národa jsou alkoholové dýchánky. Vždyť nejvíce nás tradičně pobaví historky o nepravostech spáchaných v podroušeném stavu. Štamgast v restauračním zařízení je pravidelně zpovídán: „Jak jsi včera došel?“ Oplátkou líčí k neskutečné radosti všech přítomných padání do příkopů, pád střemhlav přes řidítka bicyklu, srážku s policisty či usnutí na chodníku za šeptaných komentářů kolemjdoucích: „Nic mu není, je ožralý.“ Smějeme se i tomu, že příchozí opilec usnul v předsíni na zemi nebo že s ním manželka, a dokonce i děti, nemluví dva dny. Po prolomení ledové rodinné atmosféry se však muž znovu vydává do restaurace mezi své kamarády, aby jim peprně převyprávěl, co všechno musel vytrpět a udělat, aby s ním „stará“ ještě ztratila slovo.
Kamarádi se také vzájemně hecují: „Tož dej na mě. Blbý, kdo dává, ještě blbší, kdo nebere.“ Nebo: „No jó, ty pít nemůžeš. Růžena by ti dala!“ To musí mít odezvu v podobě konzumace alespoň jednoho velkého rumu. V moravských restauracích (čecháčci jsou jiní) u velkého stolu vždy někdo poručí všem, a tudíž čím větší kolektiv, tím jistější stav beztíže. Má-li někdo už dost a usíná za stolem či padá ze židle, je to důvod nejen k posměškům, ale také k ještě nezřízenějšímu pití – vždyť „srákorka“ odpadl, a tvrdí chlapi mohou pít dál. Jakmile však noční vánek zchladí jejich domněle střízlivé palice, je po jistotě a bezpečné orientaci. Pak se stávají turisty a bloudíce spícími ulicemi, nezřídka přistanou u dveří sousedů nebo na rohožce naprosto cizích lidí. Proto manželky své opilce nevidí rády a každá má jiný recept, jak na opilého manžela jít. Jedna ho zavře na balkon, kde mu připraví deku. To je velmi zdařilý krok, protože ochmelka tak neotravuje byt etanolovými výpary. Jiná se zase již po desáté hodině zamyká v ložnici a připraví manželovi deku v obývacím pokoji. Pánové, pozor! Vracet se ve čtyři hodiny ráno z hospody domů s kytkou není nejlepší tah. „Jak to, žes mi koupil kytku? Zrovna dneska? Tys doteďka seděl v hospodě a myslels na mě? To ti mám věřit? Kdoví, komus ji koupil.“
Muži, ač jsou si dobře vědomi následků nesmírné konzumace opojných moků, neabstinují. Někteří dokonce bláhově doufají, že do tohoto mysteria zasvětí časem manželky. Proto je berou do své oblíbené hospody. Jde o výjimečný stav. Kamarádi by měli být taktní a nedávat k lepšímu, co manžel vyvádí v ženině nepřítomnosti. Což se málokdy podaří, takže chytrý manžel se snaží společný sedánek co nejrychleji ukončit.
Jak vzniká správná hospodská bitka? Naprosto nevinně. Dva rozumní lidé se baví například o výkonu motoru felicie. Jeden mívá zpravidla navrch, ale ten „utiskovaný“ si to nechce nechat líbit: „Ty mi nebudeš vykládat, jakou mám spotřebu benzinu! To ta tvoje herka chlastá minimálně deset litrů!“ Následuje výsměšná reakce: „Jestli moje auto má spotřebu deset litrů, tak ta tvoje vykopávka minimálně patnáct!“ Tak se trumfují, až udělají valnou hromadu. Na scénu přichází hospodský s jasně formulovanou výzvou: „Hoši, jděte ven. Nedělejte mi tady bordel.“ Ukáznění bitkaři opouštějí se žducháním restauraci a ručně si vysvětlují spotřebu benzinu. To je však impuls pro všechny návštěvníky restaurace, kteří venku vytvoří kruh kolem bijících se a nedej bože, když někdo z davu pronese něco chytrého. V tom okamžiku se začne prát další skupinka a pak vlastně všichni mají chuť si praštit, proto napadnou toho, kdo stojí po levici. Valná hromada je po několika minutách rozpuštěna. Uražení a zkrvavení úhlavní sokové se rozcházejí, zbytek usedá do restaurace a má se minimálně týden čím bavit. Rozebírají se údery, chvaty, výroky a prohlášení každého účastníka bitky.
Není tedy divu, že pány časem nepobaví nic než to, jak kdo kdy byl opilý. Ženy proto se svým jemným smyslem pro humor nemají v pánském kolektivu šanci. A tak si mezi sebou šuškají o tom, jak to svým opilcům po tahu nandaly, jaké tresty si na ně vymyslely a jak se z drsana stával postupně beránek, který netoužil po ničem jiném než po klidu a harmonii domova, aby mohl s čistým svědomím opustit byt a jedním výletem z něj opět udělat tichou domácnost. A tak to jde v životě dál a dál a už to nikomu ani nepřipadne hloupé. Říká se však, že čím je muž starší, tím méně snese, a je-li rozumný, tak s přibývajícím věkem od alkoholových dýchánků upouští zcela. Jenom ta věková hranice mi není jasná, protože navštívíte-li kteroukoliv restauraci, najdete tam holobrádky i vetché kmety. Přesto má naděje na klidný podzim života se střízlivým stařečkem po boku neumírá.