Protikuřácké tažení má již konkrétní podobu. Od ledna asi bude zakázáno kouřit nejen v restauracích, ale i na zábavách, tedy veřejných produkcích, zkrátka všude, kde se mísí kuřáci s nekuřáky. Je zajímavé, že v den, kdy poslaneckou sněmovnou prošel tento zákon, jakoby omylem se začalo mluvit i o zvýšení spotřební daně, tedy i z prodeje tabákových výrobků. Stát inkasuje ročně „tabákových“ 45 miliard korun. Nabízí se otázka, když už je protikuřácké tažení ve vítězném rauši, proč poslanci zrovna nezavřou fabriku na tabákové výrobky v Kutné Hoře.

Ono to totiž nejde, svázat však ruce hospodským či pořadatelům akcí, je jednodušší. Nemají tak silné lobby jako tabákoví magnáti. Přitom restaurace jsou registrované osoby či subjekty i plátci daní. Hospodští také platí pronájmy nebo podnikají ve vlastních prostorách, měli by být tedy pány svého byznysu. Před pár lety jim však stát nařídil: rozdělte prostory na kuřácké a nekuřácké. A tak investovali. V době lihové aféry jim zase politici zakázali prodávat nekolkovaný alkohol, hospodští tedy vylili všechen neokolkovaný. Hospodští mají „černého Petra“ i z jiného úhlu pohledu.

Nedávno soud probíral, zda má majitel restaurace právo vyhodit ven na ulici hosta, který s sebou – do jeho majetku – jeho byznysu – jeho prostoru – přišel s nezbedným dítětem, které ruší všechny kolem. Rozhodnutí soudu: nejen hospodský, ale každý, kdo vykonává veřejnou službu, musí se chovat tak, aby všichni lidé bez rozdílu měli možnost využít služeb daného podniku. Když tak kdokoliv neučiní, dopouští se diskriminace sociální skupiny, tedy části lidí, kteří jsou jiní. Do tohoto vzorce nám kuřáci nějak nepasují. Jsou to lidé stejní jako uřvané protivné děti. Každý je obchází velkým obloukem.

Diskuse na likvidaci kuřáků ve veřejném prostoru je i jinak nebezpečná, bere totiž právo volby. Příště se může začít vést diskuse na téma nebezpečných a hlučných motorkářů, kteří se napřed jen slovně dostanou do opovržení pár lidí, předkládáním sílících argumentů budou většinou označení za nežádoucí, a pak se možná jednou dočkají doby, kdy budou své motorky vyvážet na čtyřech kolech za město, aby si svou hlučnou vášeň mohli užít. Kuřáky dnes nikdo nemá rád, nikdo nerespektuje jejich právo na život, společenská diskuse se stala módní. A to i přesto, že nekuřáci se mohou kuřákům vyhnout. K tomu je však potřeba jediné – tolerance a respekt. Bohužel hůl v ruce se nekuřákům také velmi zamlouvá. Navíc je podporována většinou.

Kuřáci samozřejmě odrážejí kritiku nejrůznějšími bonmoty, že zachraňovat se mají velryby a ne nekuřáci. Nebo že poslanci mají svou pozornost zaměřit na Ostravsko, kde děti nemohou dýchat a kuřáci jsou v tomto zcela nevinně. V každém případě kouření není nic, co zasluhuje tolik pozornosti. Lidé totiž mají tisíce neřestí, kterými otravují druhé. Je však velmi nebezpečné, jak se lidem líbí peskovat ty, kteří nesplňují kýmsi stanovenou (v tomto případě evropskou) společenskou normu. Nenávist k jakékoliv skupině obyvatel je velmi nebezpečná.

Také je velmi nebezpečné jakékoliv zasahování do soukromého trhu a hospodští jsou na tom ze všech profesí snad nejhůře. Pořád jim stát říká, co mají dělat, co a jak mají hostům nabízet, nově dostanou i registrační pokladny, aby stát věděl, kdy zákazníci utrácejí, což státu umožní kontrolu v porovnání s hotovostí na soukromých účtech hospodských. Pokud ne, budou označeni za zloděje a bude na nich, aby prokázali původ svých neregistrovaných příjmů.

Přitom poslanci, ať již čeští nebo evropští, jsou pokrytci, kteří inkasují spotřební daň z tabáku, a jelikož nemají šanci ovládnout tabákový průmysl, tak bez jakéhokoliv začervenání likvidují část soukromého sektoru. Možná by měli slyšet důležitou informaci, že malá města a obce mají problém s návštěvností hospod. Nebo i fakt, že vesnické zábavy jsou na ústupu, anebo že s jejich restrikcí budou mít problém i pořadatelé rockových koncertů s těžkými rockery – vášnivými kuřáky.

Pokud zákon znovu projde sněmovnou a opravdu se od ledna začnou pokutovat kuřáci, mohou se politici dočkat nepříjemností. A pokud se politici vůbec něčeho bojí, tak jsou to naštvaní a nespokojení obyvatelé, které pořád někdo jako stádo žene někam, kde se žije hůř než „předtím“.