Určitě tento vtip znáte: Když se zlá macecha ptala zrcadla, kdo je nejkrásnější, odpovědělo jí: „Uhni, nevidím“. Někdy pohledy do zrcadla mohou být skutečně srdce rvoucí. Proto většina žen s postupujícími léty navštěvuje odborníky, v případě vizáže, kosmetické salóny, pokud tedy nechtějí zrovna absolvovat drahou jehlovou rekonstrukci mnohdy s trvalými následky.

I já jsem začala po třicítce chodit ke kosmetičce, ale to jsem ji hrdinně několik let zatajovala svou ledabylou péči o pleť. Když to ze mě po několika návštěvách dostala, spráskla ruce a zvolala: „Jste nemožná!“ Říkala jsem si, chudina postižená, když vidí pleť, hned vidí bubáky.

Nicméně jsem si vzala její slova k srdci a začala používat všechny ty serepetičky na ranní a večerní čištění, svými krémy jsem zabrala další regálek v koupelně a naučila se nanášet vše postupně. Je to časově náročné, ale má to něco do sebe.

Asi po půlroce jsem musela uznat, že výsledky nejsou k zahození, tak jsem kosmetičku pochválila a ona se mě ptala, jakým směrem krém nanáším. Už jsem začala pochybovat o jejím duševním zdraví, směr tahů mých prstů po mé tváři jsem jí však sdělila, ona však opět spráskla ruce a zvolala: „Tak ne!“

Dlouho mi bylo celkem jedno, jestli mám vrásky, ale při odmalování jsem stále častěji viděla v zrcadle svého bratra, což mi udělalo radost, protože se moc nevídáme, proto ho vždy pozdravím: „Zdar brácha“, nicméně si říkám, jsi děvče, i když bývalé, a měla bys se sebou něco dělat. Můj bratr v zrcadle tedy může za to, že jsem i směr nanášení krémů začala aplikovat ve směru žádoucím. To dá rozum, ještě aby mi i bratr zestárl! No to tak.

Ještě mě má kosmetička šokovala sdělením, že u očních vrásek nesmím používat ukazováky, ale prsteníčky. Opět jsem si v duchu ťukala na čelo, ale i toto její zdůvodnění mělo smysl. Ukazovákem mlátím do klávesnice a to už desítky let, takže mám ukazováky tak vytrénované, že bombardují mé vrásky místo toho, aby je zklidňovaly a prosily: nezvětšujte se. Tím prsteníček dostal novou funkci, v mládí se hodí pro svatební účely, postupujícím věkem je využitelný pro nanášení krémů.

Díky všem laserovým show, které mi můj kosmetický salon provádí na obličeji, mi nejen nestárne bratr v zrcadle, ale nejsem na tom tak zle, jako má kamarádka. Ta totiž při konverzaci na toto téma sdělila: „Ty vidíš bráchu? Tak to jsi na tom dobře. Já se na sebe dívala jednou po draku a viděla jsem Mrakomora.“ Ano, Radka Brzotohatého, který v pohádce Večernice hrál zloducha se slepenými vlasy, šedým obličejem plným vrásek a škraloupů, no zkrátka vizáže nehezké.

Avšak ani po všech humorných večírcích, na nichž se s mými soukmenovkyněmi smějeme našim nedostatkům, jsme nezatrpkly ke krasavicím, protože víme, co je čeká a nemine. Po pár letech totiž uvidí v zrcadle v lepším případě svou matku, v horším sourozence mužského pohlaví a v tom nejhorším nějakou pohádkovou příšeru.

Co však vůbec nechápu, proč na chlapech nevadí jejich vrásky, pupky, bezvlasé hlavy a kdoví co ještě. Ale vždyť já při pohledu do zrcadla vidím svého vlastního bratra! I on je hezký prošedivělý elegán! Tak to musím být přeci krásná i já. Tak jsem se propsala k vrcholnému poznání. Vidíte-li v přírodním stavu v zrcadle někoho krásného, buďte si jisté, že jste stejně krásné. Co na tom, že nosí kalhoty a vy sukni.