Kdo vidí a slyší a přitom umí párovat informace, musí uznat, že lidé jsou prazvláštní stvoření. Když začneme shromažďovat informace, že ten se rozvedl s tou, ta se rozvedla s tím, vyjde nám, že ON je většinou nový dokonalý milenec, kterému předešlá manželka nemohla přijít na jméno, ONA – úžasná milenka je ta nudná fúrie, které manžel neřekne jinak než spolubydlící. Stanou- li se však z těchto nedostatečných jedinců milenci, jde o dokonalé muže a ženy. To je dosti podivné, protože všechny milenky jsou něčí bývalé manželky a všichni milenci jsou něčí manželé.

Jeden můj kamarád se zamiloval asi po patnácti letech manželství. Rázem se z něho stal úplně jiný muž a jak už to tak bývá, začalo se mu sypat manželství, přičemž bočák kvetl do maxirozměru, který uspokojoval a hřál u srdce. Když přišel na radu, co že má dělat s „tou“ doma, rada nebyla jednoduchá.

Zamilovaní lidé veškerou energii věnují milované bytosti. Navíc každý zamilovaný si začne všímat výjimečnosti nového objektu a tím pádem začne opovrhovat manželkou či manželem, kteří se stanou nesnesitelnými. Proto většinu zamilovanců nenapadne nic jiného, než že je nutné se rozvést. Holt nová krev je nová krev anebo nové koště dobře mete. Proto jsem kamarádovi neradila, ale jen konstatovala: „Dobrodružství je fajn a tvoje žena je pořád stejná, jako když sis ji bral. Problém je v tom, že teď všechno dobré, co je v tobě, věnuješ někomu jinému, doma si toho všimli a jsou na tebe oprávněně zlí. Neviň je, chyba je v tobě.“ Kamarád samozřejmě řekl jedovatě: „Tak teda dík“, litovat však zamilovance nemá smysl, protože rozhodování, které ho čeká kvůli náhodě, kdy něčí manželka skončila v posteli s manželem nějaké jiné ženy, není zrovna záviděníhodná situace.

Pojďme však dále a podívejme se na tu všednost manželství. Na ten tolik omílaný stereotyp a nudu. V každém manželství existují, jsou stále přítomné. Navíc musíme uznat, že není možné být pořád jiný, protože nabudeme-li jakousi jistotu ve svého partnera, ženy přestanou hrát úžasné a pečující, muži přestanou být pozornými partnery, zkrátka usazení partneři po letech jaksi poleví ve snažení všeho druhu. A v tom okamžiku se začnou projevovat živočišné pudy. Napřed to začíná zcela nevinně, kdy se jen díváme a zjišťujeme, že nově zkoumané lidské bytosti jsou jaksi lepší a dokonalejší než to, co máme doma.

Dojdeme-li do tohoto stavu, kdy se nám znovu začne líbit druhé pohlaví, probouzí se touha po lidské blízkosti. Najednou není problém zapříst hovor v obchodě či na ulici s naprosto cizími lidmi. Tím, že šveholíme, je šveholeno i s námi, najdou-li se noví lidé, kteří ocení naší výjimečnost, dostaví se nově nabyté sebevědomí a to zajistí, že  osobě začneme méně pochybovat… A právě sebevědomí je úžasný motor v navazování vztahů. Pánové jsou si toho vědomi, proto doma dbají na to, aby jejich manželky k sebevědomí nedošly, protože kdyby se tak totiž stalo, mohli by přijít o své doposud neohrozitelné pozice. Také obyčejné a zakřiknuté ženy se většinou při slově nevěra roztřesou a otřepou hrůzou, protože z domu vědí, že je to špatné, říkal to přece jejich manžel.

Manželky a manželé, kteří se zakoukají do cizího objektu, se začnou chovat jinak. Z mužů se stanou samci, z žen samičky. Projevuje se to tím, že dříve znuděný partner se usmívá jako měsíček na hnoji třeba při sledování nudného televizního programu, večer má energie na rozdávání, začne dbát na svůj zevnějšek…

Nově probuzené ženy zase září, jako by právě investovaly tisíce do kosmetického zásahu, vše na nich je jaksi dokonalé a co je ještě zajímavější, radují se z vaření, uklízení a všech domácích prací. I slepec by poznal, že se něco děje. Bohužel většina zamilovanců po čase zjistí, že všechny překrásné milenky se svatbou přerodí do manželek a vášniví milenci v pohodlné manžele. A vše se pořád opakuje, dokud si všichni neověří, že honba za krásou a uspokojením nemá nic společného se spokojeným životem ve dvou.