Žijeme v době, které málokdo rozumí. Když ji shrneme, tak je o tom, že JÁ (tedy i VY) za nic nemůžu/nemůžete, může za to ON (případně ONI), a když se podobná situace stane asi dvaceti stejným lidem, vytvoří se zákonná regulace, abychom byli ušetřeni následků ze své vlastní omezenosti.

Dám příklad. Všichni víme, že kočka nesnáší vodu. Všichni víme, že pračka na prádlo slouží k tomu, aby se v ní pralo prádlo. Amík (občan USA, fejeton je totiž psán na základě skutečné události informace se objevila i v českých médiích) má doma kočku. Ta přijde z venku špinavá a tak jejího majitele napadne, že ji musí očistit a slovo čistit si přiřadí ke slovu pračka. Slaďoučkým hlasem kočičce vysvětlí, že bude vložena do čistícího stroje s odůvodněním, že čistota je nadevše. Výsledek je: kočka chcípce v bubnu pračky plné mydlinek. I když jde o mord, musíme se smát, protože přeci není možné, aby někdo vložil to nebohé zvíře do nerez bubnu pračky, který je navíc bez přísunu kyslíku, i když se možná Amík domníval, že odtokovou hadicí je zajištěno dostatečné okysličení vzduchu uvnitř železného stroje, proto očekával, že kočka tento proces přežije. No, a když se najde pár takových bláznů, kteří perou kočky v bubnu a ony chcípnou, tak se vytvoří zřejmě na facebooku skupina odpůrců výrobců praček, které lidé mdlého rozumu ženou k zodpovědnosti, protože v návodu nenapsali, že automatická pračka, kterou si domů zakoupili, neměla v návodu upozornění, že se v ní pere jen prádlo a tedy výrobci připravili o život nebohou kočku, kterou Amík tolik miloval. No a výsledek je, že nezávislé svobodné americké soudy neposuzují, že Amík je debil, který poslal mozek spát, když zvíře vložil do klece bez kyslíku, ale dokonce mu přiřknou finanční kompenzaci, protože skutečně nebylo v návodu napsáno, že v pračce se pere jen neživé prádlo. No a tato hovadina obletí celý svět, po Amících se samozřejmě bude opičit Evropská unie a výsledek je, že si česká hospodyňka s rozumem na svém místě koupí v českém obchodě pračku a čte návod. Všimli jste si, v kolika je překladech?, dnes je vše kosmopolitní, tedy celosvětové, jinak to nemá právo na život. Zpět k tomu návodu. V něm je totiž uvedeno, že když si koupíte pračku, máte zmáčknout čudlík 1, pak máte do něho vložit PRÁDLO, tedy oděvy k běžnému lidskému nošení, a pak další popis čudlíků a na závěr je věta: tento výrobek není určený k jinému užití, než praní prádla. Tomu říkám věta, hodná návodu automaticky peroucí pračky. To jsme rádi, milí výrobci, že jste potvrdili naši inteligenci, že slovo pračka vzniklo od slova praní, a kdybychom nebyli bývali podělaní z ušmudlání našich zvířat, nebáli se jednoduché ruční práce, jako je očista našich čtyřnohých miláčků, nedošli bychom k takové ptákovině, jako dávat do pračky prát kdovíco. Je fakt, že já v pračce třeba peru tenisky. A to návod na obsluhu pračky také nepíše, protože oděv to není, jednoznačně jde o obuv. Možná bych také mohla podat žalobu, že moje tenisky oprané v automatické pračce mají zamotanou hlavu a potom se mi nohy kříží jinak, než rozum velí, což zhoršuje můj sportovní výkon, nebo ztěžuje, či dokonce prodlužuje mou cestu z místa A do místa B. Kdybych to převedla na peníze, kolik ztratím tím, že nevyhraju nějaký turnaj, nedej bože, kolik stojí můj drahocenný čas, mohla bych být ve velkém balíku. Nebo bych mohla zpětně napočítat, o kolik utrpení a ztráty času mne připravily tenisky zmámené točením v bubnu pračky. Kdybych se skutečně pomátla a žalobu podala, pak by si Amík v křesle u telky po 16 hodinovém denním sledování stupidního televizního programu vyslechl zprávu: „Česká občanka vysoudila na výrobci automatických praček 50 tisíc dolarů. Prala totiž 5 let v pračce tenisky, které ztratily orientaci a způsobily jí újmu, kterou vyšetřovatelé zapsali do 25 šanonů, v případu vypovídalo nebývalé množství svědků, většinou přátel, kteří dokázali, že vždy v den po oprání tenisek se nohy poškozené křížily natolik, že je z relevantních podkladů a matematických výpočtů je možné stanovit, že chybné kroky poškozené za uplynulé pětiletí mají hodnotu 71 554 226 korun českých“. No a Amík, slyšící tuto zprávu zajásá, chopí se tužky a papírů a začne sepisovat, kolikrát opral tenisky on a také začne sepisovat situace, kdy se v opraných teniskách zachoval netradičně, nazvěme to výstižně – nedařilo se mu, a když to tak sepisuje, kroutí hlavou a říká: „Vždyť já, když jsem byl v životě nešťastný, to bylo vždy v čase, kdy jsem měl na nohou oprané tenisky. Kde já mohl být!“ Musí však stihnout podat žalobu do té doby, než výrobci automatických praček, znavení slovíčkařením u sepisování návodů pro své výrobky, uvedou: kromě ponožek, halenek, sukní, kalhot .., není možné nic jiného v tomto výrobku prát. Návod bude mít sice 20 stran, ale byrokracie vyžaduje prostor. V dnešní době obzvláště.