Před třinácti lety se Týdeník Kroměřížska dohodl s tehdejším kroměřížským ČSTV, že převezme pořadatelství Plesu sportovců. Pro pár zaměstnanců ČSTV byla organizace neúnosně náročná. Tehdy šlo o zavedenou akci, na níž se setkávaly všechny sportovní kluby z celé Kroměříže a okolí. V prostoru Domu kultury v Kroměříži byli vedle sebe fotbalisté, hokejisté, basketbalisté, atleti, tenisté, judisté, karatisté, zkrátka všichni, kdo organizovaně sportovali. Bylo pár lidí, kteří sportovali a na plese sportovců chyběli. Dnes sportovce na Plese hravě spočítáte.
Deset let byl ples ziskovou aktivitou, dařilo se firmám, tedy i sponzorům plesu. Před pěti lety začalo ubývat sponzorů i sportovců přítomných na plese, nová sportovní generace plesovému tančení nefandí. Cena pronájmu Domu kultury se za roky pořadatelství ustálila na 40 tisících korunách, k tomu každý pořadatel musí zaplatit z prodaných vstupenek a sponzorských příspěvků program, v případě Plesu sportovců zajistit i ceny pro oceněné sportovce.
Hostům se vstupné platit moc nechce, bavit se je možné mnoha způsoby. Pro muže a ženu ples znamená investici 400 korun jen do vstupného, půjčení šatů je 600 Kč a útrata bývá vyšší než 500 Kč. Takže jeden večer za 1 500 Kč. Ne každý si ho může dovolit vícekrát za sezonu.
Pořadatel plesu nemůže jinde vydělat a přitom náklady nejdou snížit. Ziskové jsou určitě bary na plese, ale ty jsou v Kroměříži příjmem pro restauraci Scéna, která má z dob starosty Petra Dvořáčka nadstandardně postavenou smlouvu. Všichni pořadatelé plesu tedy hradí drahý nájem Domu kultury a všechny náklady a nejzajímavější příjem z obsluhy hostů musejí přenechat jiné firmě, která má právo být také v někým pronajatém prostoru. Nicméně i příjmy z obsluhy hostů se každým rokem snižují, protože ne všichni hosté jsou ochotní utrácet v baru. I to se během let změnilo.
Zvyšující se náklady a snižující se příjmy udělaly z Plesu sportovců neziskovou akci, což je pro každou soukromou firmu nezajímavá aktivita. Celkově je plesů mnohem více, a to včetně možností zábavy. Zkrátily se i vzdálenosti, jet za zábavou do okolních měst není nic nezvyklého. A nejpočetnější skupinu tvoří ti, kdo si zvou své přátele domů, kde dosyta jí i pijí za nákupní ceny.
Také všichni máme pořád jen jedny peníze a ty utrácíme oproti letům minulým jinak a jinde. Také nikdo nemá peněz nazbyt, a tak všichni očekáváme, že když peníze utratíme, získáme za ně prožitek, který nás ohromí. A protože jsme každou akcí více „ohromeni“, jsme stále náročnější i na zábavu. Pokud se totiž prožitek nedostaví, akci již nenavštívíme.
Dříve se na Plese sportovců setkali sportovci, a bylo vždy veselo. Sportovcům bylo vlastně jedno, jaký je program, dokázali se bavit sami se sebou. Kolektivy u jednoho stolu hecovaly druhý stůl a bary praskaly ve švech. Po třinácti letech sportovci přijdou na ocenění a vesměs odejdou, nedruží se. Nepovídají si s jinými sportovci, nesdělují si zážitky, úspěchy a nejsou svolní k přátelskému společenskému povídání s těmi, které neznají. A neplatí to jen o sportovcích. Lidé přicházejí na jakékoliv zábavy a baví se jen s lidmi, s nimiž přišli.
Pryč jsou časy, kdy se díky akci na jednom místě jednou do roka sešlo šest set a více lidí. Pryč jsou i časy, kdy se lidé těšili na jednu akci v roce. Pryč jsou víkendy, kdy nebylo kam jít. Zábavy je všude kolem víc než dost a je to tak dobře. Jelikož v redakcí víme, kolik práce a starostí stojí zabavit hosty, fandíme všem, kteří se o zábavu ve městě starají.