Naučit se může kdokoliv cokoliv, nápověd a návodů je všude plno. Když se však kdokoliv do čehokoliv pustí, málokdy výsledný produkt může zhodnotit slovy: „Umím to.“

Znáte to. Žijete s někým, koho znáte jako své boty a pak začne stárnout. Vidíte to, vnímáte to, nelíbí se vám to, ale tak nějak tušíte, že lepší už to nebude.

Dříve se děti narodily a i v dospělosti zůstaly vesměs v České republice, nebylo tedy nutné nikam daleko jezdit, aby se rodiny viděly. Dnes naše dospělé děti cestují a sem tam se nám zakoukají do světa, v němž potom zůstanou. Zůstanou-li děti se svými novými rodinami žít v cizině, někdy je potřeba je navštívit, i když letadlem rodiče letěli jen dvakrát, a to ještě s cestovkou. Jedni takoví sváteční rodiče cestovatelé se vydali za dcerou do Portugalska.

Jsem malá čarodějnice. Umím amatérsky vykládat taroky, číst z ruky, dokonce mám takové to vidění, kdy potkám cizího člověka a nejsem schopná mu podat ruku, něco mne odpuzuje, prostě jeho zlá aura mne nepustí blíž. Když zjistím, že jde o zloducha, má víra v nadpřirozené schopnosti sílí. Také na většině večírků jsou mi pokládány ruce na stůl a já čtu. Podle čar a znamení, jak mne to naučila amatérská příručka s názvem Čtení z ruky.

Lidé vynalezli peníze, aby měli čím poměřovat, zda je jich hodně nebo málo. Samozřejmě je jich pořád málo, protože i ti, kteří mají stamilionové majetky, pořád dělají další peníze, protože je jich pro ně málo. Člověk k životu potřebuje střechu nad hlavou, jídlo na den a postel, ve které se dá spát. Bezdomovci stačí pití, zbytkové jídlo a nic víc, a přesto žije. Provoz běžného člověka stojí desetitisíce, bezdomovce klidně jen i tisícovka. Proč tedy všichni nakupují, jako by měla přijít válka, ve které nepřežijeme bez zásob jídla? No protože jídlo je levné, i když se pořád zdražuje.

Po dlouhé odmlce a mnohých upomínkách, že lajdám v psaní fejetonů a zadaní se nemohou ztotožnit s tím, že to, co prožívají hrdinové mých fejetonů, prožívají i oni sami, jsem opět se sklenkou vína usedla k počítači a píši. Slabší povahy žádám, aby fejetony braly s nadhledem, protože mají jediný cíl – pobavit a potěšit čtenáře. Proto jakákoliv podobnost či shoda situací nebyla plánovaná, jen jste se „bohužel“ poznali v popisovaných situacích. Vítejte v klubu.

Ráda pozoruji mladé útlé dívky o velikosti opuchlé nitě, které se zhnusí nad hovězí polévkou s oky. „Fúúúj, to je odporné,“ říkají. Krasavice tohoto vzezření s podobným hodnotovým žebříčkem se na oslavách štítivě příborem dotýkají okrajů servírovaných pochutin, sní asi milimetr jídla, avšak jen do té doby, než alkohol rozdivočí jejich chuťové buňky, které z celiaka s intolerancí na vše, co zavání jídlem, udělá nenasytu.

Všichni milujeme své děti a máme jediné přání: aby byly šťastné. Když opustí náš domov, s dojetím sledujeme, jak dokážou žít bez nás, jak postupně zapomínají na vše, co jsme jim dali, a ve svém svobodném životě přestávají potřebovat naše rady. Je nám to všem líto, ale pokud si vzpomeneme na rady vlastních matek, začneme obdivovat sebevědomí a míru víry v sebe sama našich dospělých dětí. Rozdíl je snad v jediné věci.

Ať si koupíte cokoliv z novinek, které vás zaujmou svou reklamou, či vám je někdo doporučí, že jde o stroj, díky němuž už nebudete doma nic dělat, musíte se při seznamování s přístrojem v praxi obrnit trpělivostí. Nesnáším návody a zásadně je nečtu, a jak jsem zjistila, je nás víc. S novými technickými novinkami se osobně dost nadřu a většinou vždy mne chyby v ovládání nakonec donutí si návod přečíst.