Většina z nás pochází z vícečlenné rodiny, tedy má sourozence. Vyrůstají-li bratr a sestra vedle sebe, je v jejich výchově velký rozdíl. Matky se brání, že nikoliv, ale opak je pravdou. Přijde-li dívka domů a oznámí rodičům, že rozbila okno, dostane ihned vyhubováno a následuje trest. Provede-li stejnou věc syn, následuje výslech, s kým byl venku, čímž se sonduje zavinění. Synáček by se prý totiž takového podlého činu nikdy nedopustil. Synáček tedy z většiny lumpáren vychází s neposkvrněným štítem.

Vzala jsem si fotbalistu a žiju s ním už tolik let, že mi to vůbec nepřipadá vtipné. Když jsem ho poznala, byl krásný. Všechny holky mi ho záviděly a mně bylo úplně jedno, co bude. Vzali jsme se, přišlo dítě. On pořád hrál fotbal a já se těšila, že jednou zakotví doma. Zatím pořád nezakotvil a po tolika letech si nejsem jista, zda o to ještě tolik stojím. Také jsem se naivně domnívala, že ve fotbale se oslavují pouze výhry, ale opak je pravdou. Oslavuje se vše. Při remíze se vytýkají chyby, kdy kdo a co měl udělat, aby neremizovali, po prohře se v hospodě hledá viník.

Ženské přátelství je mimo jiné o půjčování knih. Tato družba existuje i v naší dámské partě. Já holky zásobuji asertivní literaturou, knihami jako Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, a ony mi na oplátku půjčují těžké romanťáky. Jeden takový se jmenuje Otrokyně lásky. Při předávání mi bylo řečeno: „Omlouvám se, že ti nejsem schopna k této knize dodat i mladého, krásného, výkonného jedince, se kterým bys to mohla prožít.“ Bodejť, kniha je plná romantického sexu, lásky a vůbec dobrodružství. Takové knihy do ložnice s manželem více než deset let stejným určitě nepatří. Nehybný vedle ležící medvěd sem tam chrupne nebo dokonce zavrčí: „Zhasni.“ Žena je však po přečtení několika stránek vzrušená a nechápe, jak si mohla vzít takového barbara.

Zkoušeli jste někdy srovnat chování žen a mužů doma, a na veřejnosti? Rozdíl je markantní. Manželky ve jménu klidné domácnosti většinou ustupují náročným manželům a plní stoprocentně roli domácí kvočny, která pečuje o kuřátka, stará se o potravu a navštíví-li dům manžel-kohout domácí, ihned se vrhá uspokojit jeho přání. V klidném českém kurníku vše funguje jakoby ve snu. Každý člen domácnosti má své bidlo, které je vždy čisté, všichni mají stálý pocit sytosti, a dokonce se na sebe usmívají, protože jim nic nechybí. Existují však kurníky, kde slepice nereaguje na kohoutovy klasické požadavky jako typická slepice. Takový kurník si modelově můžeme označit jako kurník italský. Setkají-li se dospělí jedinci z českého a italského kurníku, vypadá večírek následovně (český kurník budou zastupovat Franta s Maruškou, italský Igor a Kamila).

Lidé rádi spojují svůj život s ochočenými zvířátky. Doma je hned veseleji a živěji. Platí to i u nás. Po dvoře pobíhá černý pes, který je tak velký, že při jídle hodí hlavu mezi talíře a bez problémů se obslouží nejlepším soustem. Většinou je rychlejší a pohotovější než my všichni. Je to ona a jmenuje se Vanda. Všichni ji milujeme, což značně komplikuje její výchovu. Jejím páníčkem je manžel, kterému jsem velkoryse dovolila se s Vandou scházet. Navštěvuje ji hned po ránu, aby netrpěla hlady a žízní, a první cesta z práce směřuje do jejího vymezeného prostoru. Když je na mě naštvaný (to bývá často), má kam jít, je s oddanou a milující Vandou. Někdy tiše závidím, když sleduji, kolik něhy jí věnuje.

Kdo žije mnoho let ve svazku manželském a má pozorovací schopnosti, zjistí, že muži se naprosto jinak projevují ve společnosti a jinak doma. Je to dáno tím, že každý muž je patřičně pyšný na své fyzično. Proto, i když muži roky přibývají, soutěží s mladými hochy, aby si dokázal ,že není tak stár, jak rodný list píše. Věku nepřiměřená námaha však zapříčiní nutnost vydanou energii někde načerpat. Nejlépe v soukromí, kde to vidí pouze manželka.

Mít doma manžela je pro ženu velké štěstí. Má oporu. Opřít se může kdykoliv, ale postarat se musí o vše sama. Muž tím ženě dává najevo, jak vysoce si jí cení, a to právě proto, že je tak fantastická, že se obejde bez mužovy pomoci. Ženy jsou milující bytosti, a tudíž svým miláčkům plní každé přání, které jim na očích vidí (alespoň pět let manželství). Po pěti letech však nastává doba, kdy si žena zvykne na své povinnosti a nijak netrpí prací, kterou musí denně doma odvádět. Naopak manžel vidí, že žena se nezvykle flinká, dokonce vysedává u kafe s příšernými ženskými, které říkají neskutečné nehoráznosti týkající se většinou chlapské hlouposti. Chytrý manžel se však nevzdává a připravuje půdu pro další vyplnění volného času své ženy. Také pánové v restauracích vtipně poznamenávají, že ženská musí mít pořád upocená záda, jinak s ní není řeč, nebo spíš zbytečně moc kecají.

Muži s oblibou shazují řidičské schopnosti žen. Doložím to následujícím zážitkem. Žena ve škodovce vyjížděla kopec přískoky, a muž jedoucí za ní raději přibrzdil, aby ho přískoková řidička neohrožovala. Pro lepší zážitek si zapálil. Vozidla za ním začala troubením dávat najevo nevoli nad velkou mezerou. Řidič se však obrátil a fanfarónským gestem naznačil ostatním, že „je tam ženská“. Všichni pochopili a informace se řetězově šířila po celé koloně. To však nebylo vše. Žena motor přehřála, a ten utichl. Muž za ní dokouřil, již bez úsměvu, ba s mnohačetnými nadávkami vylezl, a protože ani jemu se nepodařilo nastartovat, nezbylo mu než s ostatními vtipálky vůz odtlačit pěkný kus cesty.

Když jsem se vdávala a někdo řekl, že je deset let ženatý či vdaná, připadalo mi to neskutečné. Ale potkalo to i mě a „jedu“ už druhou desítku. Asi po pětiletém manželství nás navštívil manželův kamarád, takzvaný světák. Smutně pohlédl na manžela a říká: „Ty jsi PĚT let s jednou ženskou? To tě nemůže bavit. To ji musíš přepadat někde v kočárkárně převlečený za indiána.“ Manžel se smál, ale za indiána se nikdy nepřevlékl, a já už v kočárkárně nečekám, zda mě sem půjde hledat a následně přepadnout.

Na počátku 21. století se musíme hluboce zamyslet nad tím, kam se ubírají mezilidské vztahy. Tedy vztahy mezi mužem a ženou, aby bylo jasno. Vztahy plné radosti, z nichž se rodí nový život, vztahy plné naděje i zklamání, nejnesmyslnějších nedorozumění, splněných tužeb i marných přání…