Už rok žijeme v omezení. Není malé, je obrovské ve společenském, pracovním, vzdělávacím, sportovním i osobním životě. A bohužel stále nevidíme světlo na konci tunelu. Pokud jsme se upnuli na řešení jménem očkování, z dění v Praze nám vychází, že očkování nefunguje a i kvůli tomu jsme jednou z nejhorších zemí na vše, co s koronavirem souvisí.

Máme bezplatné zdravotnictví, současně obsazujeme první příčky v počtu obézních Evropanů. Prvenství si Češi drží také v konzumaci léků. Váží si český člověk svého zdraví a je ochotný něco udělat pro to, aby byl zdravý? Je-li kdokoliv nemocný, poslouchá doktory na slovo. Jakmile ho lékaři zbaví bolesti, pacient se vesměs vrátí k předchozímu způsobu života, i když mu nesvědčí.

Dnešní rodiče mají volný přístup k výchově. Děti k ničemu nenutí, a ty mnohdy odmítají důslednou každodenní výchovu svých rodičů, která by z nich udělala samostatné lidské bytosti. Jsou-li děti vedené ke svobodě rozhodování, většinou nepochopí, proč nějaký cizí dospělý v roli pedagoga si dovoluje určovat, že zrovna teď je nutné poslouchat, když doma je vše dovolené. To, že tento styl výchovy narušuje přirozený vývoj dítěte, zaměstnává už i zákonodárce.

Polovina párů se rozvádí, některé z nich spolu dokážou žít jen pouhých pár měsíců. Bohužel většina z nich má děti. A o ty se rodiče „perou“, protože už dávno neplatí, že děti musí vychovávat jen matka. Soudy se někdy táhnou i několik let a po celou dobu rozvodu žijí děti v nejistotě a neklidu. Jako by nešlo ročně o 365 zkažených dnů dětství a možná i narušenou psychiku bezbranného dítě.

Aby děti jedly zdravě, má pomoct prodej zdravých potravin ve školních bufetech. Co na tom, že ve všech obchodech i dětských centrech, provozovaných soukromými společnostmi, se v lákavém obalu prodávají ony nezdravé potraviny.

Zdravotní péči máme na skvělé úrovni. V nemocnicích odhalí rakovinu již v zárodku, díky tomu je možné pacienta úspěšně vyléčit. Má-li někdo problém s pohybem, je mu vyměněn kloub a chůze se stane opět oblíbenou činností. Skvělá diagnostika a bezplatné zdravotnictví prodlužují věk každého z nás. Za posledních pět let si muži přidali 4,2 roku a ženy 3,4 roku, průměrný věk mužů je 76 let, žen 82 let. Skvělé, chce se sdělit, ale jsme na stárnoucí populaci připraveni?

Všichni mluví o penězích, všem chybí. I partneři se nejčastěji hádají kvůli penězům, které mohou za to, že bydlení stojí hodně, na dovolenou není možné jet a dokonce si člověk ani nic neužije, protože peníze na to nestačí. Kolik peněz vlastně člověk potřebuje k tomu, aby se usmíval? A kolik by se mělo dát člověku, který jde pracovat na 3 hodiny? Stačilo by 300 Kč, což je hodinová sazba vyšší, než jakou berou uklízečky, které každý den brzy ráno vstávají?

Řidiči v autě nesmí telefonovat, každé třetí auto však má řidiče s mobilem u ucha. V obcích je trestána rychlá jízda, kolem rodinných domů však málokdo jede předepsanou padesátkou. Za volant nemá usedat řidič s alkoholem v krvi, bohužel řidiči nasedají do aut přímo z restaurace a ani se u toho nečervenají. Všichni víme, co nesmíme, málokdo si z toho však dělá hlavu, a tak zákonodárcům nezbývá nic jiného, než zvyšovat pokuty.

S Vánocemi se probouzejí i obavy, zda svými dárky uděláme radost našim blízkým. Vyzvat v dnešní době děti, aby napsaly Ježíškovi, bývá pro rodiče drsným prozřením, skromné dnešní děti určitě nejsou. Většina dětských přání popisuje jen hmotné věci, vyžadující investici 10 a více tisíc korun. Jak pak bez stresu vybrat jeden z nich, aby nás dítě u stromečku obdarovalo úsměvem? A kde na dárky vzít, když už tak rodina žije v rozpočtu, v němž toho na utrácení moc nezbývá?

Dětem začal nový školní rok. Rodiče vesměs již naskočili do kolotoče, který s docházkou dětí do školy souvisí. Dohlížení na prospěch, zajištění dopravy do školy, organizace volnočasových aktivit, každodenní příprava dětí na vyučování, balení pomůcek i příprava svačin. Zkrátka dohled nad dětmi a jejich školní docházkou zabírá rodičům mnoho času i energie. Komu však prospívá oběť dospělých dětem?