Zvoní budík. Celá rodina Novákova nesnáší tento zvuk, protože všechny vytrhuje z nádherného snění. Maruška ve svých snech žije klidným životem, Pepík ve svých snech provádí divoké sexuální orgie, pubertální Dobromila je v nočním šeru zatažena do té nejdivočejší společnosti, jen šestiletý Petřík si sní o své vlastní dílničce s veškerým vybavením. Maruška procitá ze svého snu jako první a budí Pepu. „Vstávej. Je sedm.“ Manžel se otočí na druhý bok se zavrčením: „Jo, vím,“ a usíná.

V létě lidé opouštějí svá pracoviště, aby na pár dnů vypnuli z každodenní všednosti. Když i manželům Novákovým odrostly děti, vydali se na svou první dovolenou bez nich. Pepa Novák v dětství jezdil do Vysokých Tater, tak využil příležitosti k návštěvě míst již dávno nenavštívených. Maruška Nováková je žena netrénovaná, tedy z fyzického pohledu pravý opak svého muže.

Češi milují slevy. Do schránek chodí desítky reklam na skvělé nákupy a šetrné hospodyňky zaškrtávají zboží, které je nutné při návštěvě konzumního stánku pořídit. Ženy organizačně zdatné využívají k akčním nákupům své muže. Maruška Nováková zjistila z letáku, že pivo je ve slevě, proto svého muže Pepu vyslala do supermarketu k zakoupení celé bedny. „Stejně to vypiješ celé sám, tak si to za lepší peníz také sám dotáhni,“ dala žena výhodnému nákupu pádnou argumentaci.

Pepa má rád k snídani vajíčka na měkko. Velmi ho však rozladí, když žloutek teče málo, nebo nedej bože ukápne z něj jen miniaturní žlutá tekutina, zbytek žlutého pokladu zůstane ve stavu tuhém. „Příští týden ti ukážu, jak se dělají vajíčka na měkko,“ sděluje po opět nestabilním kuchařském výkonu své ženy, a jak slíbil, tak udělal.

Rodina Novákova sedí u nedělního oběda. Hlava rodiny honí v talíři kuličku menšího ražení, tedy černého pepře. Hned vedle se přidává větší kulička nového koření. Ani jednu nemůže nabrat na lžíci. Když už jeho lov je úspěšný, jedna lapená koule je tedy odstavená na okraji talíře, sklouzne znovu do polévky a marný boj s malými náboji se opakuje. „Můžeš mi říct, proč už 15 let mi dáváš polévku, v níž mi plave koření, když to nemám rád?“, zlobí se a jeho ženě upadne lžíce do talíře, jak dusnou´atmosféru v pohodové neděli její manžel dokáže probudit kvůli takové nicotnosti, jakou je kulička nového koření či pepře. Samozřejmě se začnou hádat, jejich děti přestanou jíst, dívají se z jednoho řvoucího objektu na druhý a nevěří, že tolik slov může spustit pár koulí v polévce.

Pepa a Maruška mají před sebou volný víkend, děti odjíždějí k babičce. Moc se těší, oba měli hodně starostí několik měsíců, proto si slibují, že hned jak děti odjedou, nebudou nic dělat, budou se jen válet v posteli a sledovat televizi. „A zašpásujeme si,“ rošťácky naznačuje průběh víkendu Pepa a dodává: „Musíme to nějak zpestřit, chci, abys byla v kostýmu,“ s přivřeným levým i pravým okem sděluje muž a žena dodává: „Budu v kostýmu, ale ty taky.“

Maruška Nováková musí na vyšetření do Brna. Patří mezi řidičky, které jezdí pouze po známých silnicích, tedy skvěle ovládá jízdu autem po městě, trefí bez problémů ke svým i manželovým rodičům a také bezchybně dá i návštěvu svých kamarádek. Každá jiná cesta jí způsobuje vrásky na čele, protože se ztratí i v lese na houbách. „Až budu chtít mít klid, dovedu tě do lesa, dvakrát tě zatočím a uteču,“ říká k Maruščinu orientačnímu smyslu její manžel Pepa.

epík stojí před zrcadlem, holí se a přitom si prozpěvuje. Nutno poznamenat, že nesnáší tuto službu svému obličeji a vždy je velice rozmrzelý, když ho Maruška žádá, aby se konečně oholil. Žena zpočátku za manželovou proměnou nic nehledá, avšak pochybnosti se dostavují s jeho nečekanou otázkou: „Já nemám pořádné slipy?“ „Prosím tě, vždy ti bylo jedno, co ti koupím. A jaké bys tak chtěl?” Odpověď je jednoduchá, ale zarmucující: „Měly by být takové, abych se nestyděl svléknout.“ „A kde se, prosím tě, svlékáš?“ „Třeba na záchodě v práci, né?“ odpovídá podrážděně Pepík.

Dobré hlasy říkají, že rodinu je dobré mít vzdálenou nejméně 50 kilometrů od svého bydliště. Jen málokteré tchyně totiž dokážou respektovat přivandrovalé ženušky, které maminkám ukradly milované synáčky. Stejně tak Maruška je pro tchyni, říkejme jí třeba Apolena, přivandrovalá dcera, která má podle ní tolik nedostatků, že obdivuje, že její synáček ještě neumřel hladem, neshnil ve špíně a neumřel nudou.

Maruška Nováková se neustále dožaduje zvětšení obývacího pokoje. Tento svůj požadavek vznáší už od loňských Vánoc, kdy vánočně naladěný Pepa přiznal, že by to bytu prospělo. Tímto tvrzením však hodlal ukončit debatu na toto téma, chtěl, aby žena dala pokoj. Když dá, je šťastný, když pokračuje, je velmi nešťastný.