Všichni víme, že dříve lidé chodili bosi a živili se tím, co jim příroda dala. Bohužel dnešní civilizovaní lidé,jak si říkáme, potřebují průzkumy, které světu sdělují stále překvapivější zprávy, jako třeba že mateřské mléko je pro narozené děti tím nejdůležitějším. To mne vykolejilo,protože jsem byla rok kojící matkou, jelikož jsem to vyhodnotila jako levnější a pohodlnější variantu než práškovou. Ale to bylo tak dávno, kdy jsem nepotřebovala sdělení lékaře z tramtárie, abych se správně rozhodla.

Stejně fascinující je informace, že při nedostatku pohybu na čerstvém vzduchu prožíváme deprese. A co je omračující, je poslední průzkum, který hlásá, že naše počítačové děti potřebují žít v přírodě, jinak se nepřipraví na život. Příroda je náš život. Ne všechny ty baráky, televize a umělá hmota, kterou jsme obklopeni. Potřebujeme vzduch, vodu a slunce. Že to víte? To je skvělé. A víte, že poslední průzkumy prokázaly, že abyste nedošli ke všem nemocím jako řídnutí kostí atd., musíte být každý den dvě hodiny na čerstvém vzduchu? Že dvě hodiny? A že se tam nástup a výstup z auta a k tomu deset kroků nevleze? A že vitamín D je takový borec? A že ho získám ze slunce a ne z prášků? Kdo by to do té velké kulaté žluté koule na obloze řekl, vždyť je tu tak dlouho jako lidstvo samo. Kdybychom totiž žili bez všech těch technických vymožeností, museli bychom všichni zvednout své ctěné zadky a vyrazit do přírody třeba na dříví, abychom v zimě nezmrzli. Počítám, že naši předci asi nepočítali dvě hodiny nutného pobytu v přírodě, když sbírali dříví, byli venku několik dní, dokud nepřišla zima, která se zeptala: Co jsi dělal v létě? Další fascinace. Pokud dnešním dětem neumožníme hru ve volné přírodě, nepřežijí v ní. A to i tehdy, když se umí díky telce postavit jako hráči v obrazovce ke každé střelné zbrani. Dokonce i děti odhadují, že se střílí ukazováčkem, ale to je asi o použití zbraní vše, co ví. To je jen vizualizace, nikoli zvládnutí něčeho. Stejně tak naše skleníkové děti ví, jak se leze na strom, ale neumí na něj vylézt. Jediné umění, které naše děti zvládají dokonale, je televizní ovladač. Přitom kdybychom dítě učili lézt na strom, získalo by skvělé dovednosti pro svůj budoucí život, jako je rovnováha, jemná motorika, cit, odhad a hlavně zkušenosti, které jsou pro život velmi důležité. Jako že když svou vahou stoupnu na větev, která mě neudrží, spadnu. Nebo že když šlápnu jinde, než mám, nikam se nedostanu… Kdyby dnešním lidem někdo zbořil všechny domy nad jejich hlavami, všichni by byli zoufalí. Jelikož jsme však homo sapiens s mozkem, který nám vyhodnotí situaci, asi bychom vylezli na strom, aby nás zvířata ve spánku neokusovala, a když by byla zima, tak bychom si rozdělali oheň, který bychom asi těžko dokázali zažehnout bez šutrů a dřeva. Celodenní snažení by nám zajistilo, že budeme mít plné břicho a nebude nám zima. A hlavně, většinu dne to bude o práci. Taková vždy byla podstata lidského bytí. Dnes chceme mít emoce stále a pořád a divíme se, že je nemáme, proto pořád přepínáme a máme z toho deprese a nedostatek kyslíku v buňkách. Pokud jste však již skleníkové rostliny, které žijí jen uprostřed čtyř zdí, vůbec ven nevycházejte. Vždyť to znáte. Nadechnete se nefiltrovaného vzduchu a dostanete alergii z něčeho, co právě kolem proletí. Změní se o pět stupňů teplota a máte na týden angínu. Zafouká vítr a budete mít z toho zánět spojivek. Zakopnete a šokem probuzené svaly vás přikurtují k telce minimálně na týden. Vzdalujeme se od reálného života, neslyšíme šumět les, necítíme sílu slunce, nevnímáme absolutní ticho uprostřed temné noci. Civilizovaný člověk totiž pro tyto všechny vjemy používá ovladač. Když chce rozvášnit svou duši, pustí si romantický film, když se chce vzdělat, pustí si dokument, když má bojovnou náladu, spustí palbu v nějakém thrilleru. A to nemluvím o kanálech, v nichž jen hoří oheň v krbu a doprovází ho zvuk praskajícího dřeva, to je program pro velkoměstem poblázněné dvounožce. Člověk se zbláznil ze všech těch hovadin kolem sebe. Opravdu si myslíme, že ovladačem zvládneme svůj život? Vždyť nejvíce dobrodružství prožijeme tím, že něco děláme, tvoříme, hledáme, budujeme…, protože když nás v přírodě začne třeba honit divoké prase, žádný akční film tento zážitek netrumfne.