Dosažení plnoletosti bylo pro děti vždy toužebným okamžikem, díky němuž bylo možné se osvobodit od přísných rodičů, kteří svým dětem nic neodpustili. Dříve děti neměly šanci se rodičům vzepřít, strach, respekt a úcta jim to nedovolily. Kdo byl dříve, tedy do sametové revoluce, ve 25 letech doma s rodiči, byl považován za podivína. Dnes bydlí 32 % mladých mužů nad 24 let s rodiči. O něco nižší čísla jsou u mladých dívek.

Matky ani otcové ze svých dospělých nesamostatných dětí radost nemají, protože jsou-li nezaměstnaní, je potřeba jim přispět na živobytí, připravit něco k snědku, samozřejmostí je teplo v bytě, uhrazené mobilní služby a ve skříních čisté oblečení. A jaké mají tyto dospělé děti na oplátku povinnosti ke svým rodičům?

Nemají-li příjem, neplatí ani nájem, natož potřeby pro sebe, o domácnosti ani nemluvě. Zadané úkoly v domácnosti si plní tak nějak napůl, tedy kdy to uznají za vhodné. Když se rodiče ozvou s kritikou jejich způsobu života, mladší generace neskrytě opovrhuje názory těch, kteří je živí.

Dnešní mladá generace žije pro prožitky. Chce si užívat. Rodiče vesměs nemají sílu na odpor, a tak nepřímo vedou své dospělé děti k nezdravému chápání společnosti. Ona i rodina je společnost, v níž mají platit spravedlivá pravidla. Pokud si mladí lidé neváží velkorysosti a pohostinnosti rodičů, neměli by žít v blahobytu.

Opak je však pravdou, berou, i když nic nedávají. Bezostyšně se vlastně nechávají vydržovat svými rodiči s odůvodněním, že mladí jsou jen jednou. Přitom pohrdají názory i způsobem života těch, na nichž jsou existenčně závislí. Přehnaný rodičovský syndrom tak deformuje pojetí mladých lidí o realitě všedního života.

Mladí lidé si prodlužují bezstarostné dětství, obecně se zdráhají přijmout odpovědnost, protože mít byt znamená mít na nájem. Mít partnera znamená přizpůsobit se jeho potřebám. Když se rodiče zlobí, proč nevezmou nějakou práci, jejich odpověď je děsivá: „Za tak málo peněz se mi nevyplatí ani vstávat“. Kdyby bývali byli museli platit nájem, i „špatnou“ práci by museli přijmout. Proč však, když doma je teplo a stovky rodiče nadělují každý pátek i bez ranního vstávání?

Sociologové se shodují, že starší generace považovala za smysl života práci. Dnešní mladí nepracují s odůvodněním, že je nedostatek práce, což je vina těch, kteří jim „dobrou“ práci nenabízejí. Rodiče však mnohdy vykonávají onu „špatnou“ práci a její ztrátu považují za katastrofu, mnohdy i osobní a rodinné selhání, či společenské znemožnění. Většina rodičů také ve svých pracovních začátcích pracovala za malé peníze a málokdy je ona „špatná“ práce bavila, ale museli, nechtěli bydlet s rodiči, tak bylo nutné vydělat na nájem.

Sebevědomí dnešním mladým určitě neschází. Zda jim však nebude na škodu, či dokonce jejich handicapem, protože se neumí přizpůsobit a poslouchat kohokoliv, posoudí až generace nástupnická. Nás všechny ostatní dnešní mládež jen provokuje k myšlenkám a hodnocením, nad nimiž nová generace jen odmítavě kroutí hlavou. Dělají to však stejně, jako to dělaly a budou dělat všechny předchozí i budoucí generace.