Děti ze základních škol se mají od září učit společně s dětmi lidově řečeno na výuku pomalejšími, které teď navštěvují speciální školy, dříve zvláštní školy. Ve „speckách“ je nižší tempo výuky a méně dětí ve třídě. Tyto děti se v lepším případě vyučí maximálně nějaké pomocné profesi jako zahradník, pomocný dělník apod. Na víc prostě nemají.

O tom, zda s novým zákonem půjde dítě ze „specky“ do normální školy, mají rozhodnout rodiče. Budou však mít rodiče těchto dětí zájem vystavit své potomky stresu a rychlosti výuky v běžné škole?

Každá učitelka potvrdí, že ve třídách jsou i nyní děti s papírem na matematiku, češtinu, zkrátka „dys“ na předměty, které dítě osvobozují od náročnosti výuky, a to někdy i jen proto, že rodiče umí vyběhat papíry, aby jejich potomek nebyl obtěžován učiteli s předmětem, který těžko chápe, nebo je dokonce jen líný se učit. Stále jde však o dítě se správnými sociálními vazbami, toto „dys dítě některého předmětu“ není narušitelem běžné výuky.

Přijdou-li do základních škol děti ze speciální školy, bude stačit jeden „dys ze specky“ a třída se změní. Tyto děti se dětsky radují, když je něco směšné, naopak se nepřiměřeně zlobí na věci, které ostatní děti nevzrušují. Tedy jednání s tímto dítětem nebude potřebovat jen asistenta, ale i přizpůsobení se celého kolektivu, možná i desítek dětí ve třídě. Bude-li učitelka muset volit slova při výkladu látky, aby „dys na všechno“ rozuměl, je jasné, že stihne vysvětlit polovinu látky než za běžného provozu. V tomto bodě by se měli rozzlobit všichni rodiče, kteří počítají s tím, že jejich dítě jednou vystuduje střední či vysokou školu, jelikož učitelka bude muset brát ohledy na dítě, které možná nedokončí ani učiliště.

Také kázeňských přestupků bude možná více, protože děti ze speciálních škol jsou jiné po všech stránkách, jejich vnímání druhých lidí je přinejmenším jiné. Mají svůj svět, a kdo ho naruší, toho se nebojí ztrestat. Jejich smysl pro spravedlnost má také jiná kritéria než u ostatních dětí. Celý školský systém má jeden obrovský problém. Na školách se přestává učit a řeší se sociální vazby žáků, postavení dítěte ve společnosti, úloha rodiny a školy a jiné neškolní vazby, které odvádějí učitele od práce a nutí je přizpůsobovat se potřebám žáků. Ti svého dominantního postavení zcela pochopitelně zneužívají a rozbíhá se kolotoč, který začíná být těžce řešitelný.

Když se před sto lety narodil „dys na všechno“, řekla mu rodina: „Na školu nemáš, tak budeš pást husy.“ Všichni byli spokojeni, dítě prožilo dětství ve svém světě pod stromem s píšťalkou a rodina měla o jeden problém méně. Dnešní touha po zapojení vyčleněných dětí zatím trápila jen dospělé kolem „dys dítěte“, dnes se přijímá zákon, který ovlivní celé školství, tedy každou rodinu s dětmi. Na druhé straně člověk je člověk, ať má IQ 200 nebo 10, a všichni dohromady tvoříme českou společnost.

Proto by děti měly umět žít, vycházet a jednat i s jinými lidmi, kteří jinak mluví, jinak jednají, jinak žijí. I oni žijí mezi námi a to je snad jediný rozumný argument pro inkluzi, tedy začlenění. Zdravý rozum však jaksi napovídá, že školy by měly přijímat děti, které zvládnou výuku základní školy. Tedy holčička na vozíku s bystrou hlavou nemusí chodit do speciální školy jen kvůli své nepohyblivosti, naproti tomu dítě, které se neumí soustředit a stále vyrušuje, potřebuje nejen překladatele výkladu látky učitele (asistenta), ale i mnohem méně látky, úkolů a hlavně pomalejší tempo výuky. Jak vše dopadne budeme moct sledovat v září, kdy doposud tajemná inkluze se stane realitou ve všech základních školách.