Socialismem odkojená generace vstupovala do svazku manželského mezi 18 až 22 rokem. Všichni byli naprogramovaní k tomu, že jediná budoucnost, která je čeká, je byt 3 + 1 v paneláku a že budou mít tolik dětí, kolik si jen páni tvorstva budou přát. Denní režim žen vypadal stejně, ráno se připravovaly snídaně, pak se jen vařilo, pralo, žehlilo, uklízelo a o děti pečovalo. Ambice žen byly minimální, ráda zdůrazňuji, že v této neandertálské době bylo přímo pohoršením, když byl muž zatahován do domácích prací, pro nás byli však pánové v zástěrách za hrdiny, protože naši chlapi s kočárky nejezdili, domácích prací se štítili.

Dnešní pojetí rodiny je zcela odlišné. Vztahy jsou svobodné, svoboda si krutě s funkcí rodin zahrála, jelikož dala křídla otcům i matkám, na vině je i emancipace, o níž jsme si my, neandrtálky, jen snily.

Za změnu vztahů může i technická revoluce, která rodinám odebrala spoustu práce. Nové technologie usnadnily všední procesy, jako vaření, praní, uklízení a téměř každou lidskou činnost. Vaření bylo černou můrou každé ženy, protože děti chtěly snídat, obědvat i večeřet, a už u oběda se ptaly, co bude k večeři. Dnešní mladé dívky nevěří, že by celé dopoledne trávily v kuchyni. Stačí totiž koupit krabku, vhodít ji do mikrovlnky, když už je libo potěšit oko strávníka, nazdobí se talíř čerstvou zeleninou a celý tento minutový proces je možné prodat, jako oběť rodině.

Ženy dnes také mají mnoho ambicí. Nedávno jsem mluvila s jedním mladým stvořením, které nesdělilo, že by chtělo být herečkou, ona chtěla být právničkou na ministerstvu. Přiznám zodpovědně, že takové tužby jsem neměla ani ve třiceti. Když jsem mladému krásnému pulci sdělila, že cesta na ministerstvo vede z malých právních kanceláří, hleděla na mě zcela nepřátelsky, protože si dnešní (nejen dívky) myslí, že když ukážou nějakým směrem, nepůjdou tam postupně, chtějí se dostat do nejvyšších pater bez nějaké časově náročného kariérního postupu.

Také nevěsty se dnes tváří na své ženichy, jak jsme se na naše vyvolené tvářily po desetiletém manželství. Také se chichotají při předpotopních (neandertálských) dotazech, zda budou s otcem svého dítěte navždy až do smrti. Dnes mladí prostě počítají s tím, že když budou žít nenaplněně, těžko říct, co se za tímto pojmem skrývá, tak se rozejdou, jako všichni kolem. Vždyť dnes už se lidé ani nerozcházejí tak, že si sdělí: „fakt se to s tebou nedá vydržet“, konec probíhá výmazem přátel na facebooku a je zameteno. Jedeme dál.

Sdělením na sociální síti, že jste opět volní, vlastně sdělíte všem ostatním: Vstupte, je otevřeno. O samoživitelkách, kterou si nechce chlap vzít, protože je to ekonomicky výhodné, ani nemluvme.

Výsledkem však všech výše předestřených sdělení je, že funkční rodiny zkrátka dnes mizí. Proto by možná bylo moderní a žádoucí přestat rodinám říkat rodiny, když už to vlastně žádné rodiny nejsou. Jsou to společenství, v nichž žije maminka s cizím tatínkem, který přivedl cizí děti, kterým se říká nevlastní bratři a sestry.

Tak jako společenství vlastníků nahradilo socialistické družstevnictví, mělo by společenství nahradit i slovo rodina. Nebo by se ten krátký děj o pár dějstvích, odehrávající se v jednom bytě, mohlo jmenovat sdružení obyvatel konkrétní bytové jednotky.

Všichni mladí vřeští: „Slovo rodina je tak zavazující! Nechci rodinu! Nechci děti! Nechci povinnosti!“ A přiznejme si, vychází jim to. Mladí lidé zkrátka nechtějí závazky a bez závazků a povinností se prostě rodiny nedají stavět.

Přesto této svobodné generaci fandím. S potěšením sleduji, jak bloumá všedními dny, hledá kdesi, cosi a když už to má, tak je tato generace tak náročná, že hned vše nově objevené netrpělivě opouští. My starší neandertálské generace se jen usmíváme a víme, že na všechny ženy čeká starost o děti a na mužích zůstane zodpovědnost za ty, které stvořili.

U všech dnešních moderních dětí musíme stejně jako v našem případě čekat na to, až je pohltí láska, protože jedině ta je zbaví sobectví. Jen sobci bez srdce totiž neumí milovat a sloužit druhým a dokážou celý život prožít sami se sebou a nestarat se o nikoho jiného než o sebe sama.