Minule jsem fejeton věnovala ženám, jimž muži málokdy rozumějí, pro ženy jsou však muži stejně nepochopitelná stvoření. Snad zásadní rozdíl mezi mužem a ženou je ve vizáži. Na chlapech vlastně není vůbec nic hezkého ani milého, nemalují se ani se nijak nevylepšují, aby měli větší oči, menší břicha a vlasatější hlavy, a přesto vypadají pořád chlapsky. Žena když se nenamaluje a nevylepší, vypadá jako něco mezi chlapem a ženou. To se chlapům nikdy stát nemůže, oni se k vizáži ženy nikdy nemohou přiblížit, snad jen travestité, ale ti dělají to, co my ženy, malují se, oblékají a fintí.

Když už máme krásného mladého chlapce a žijeme s ním hodně let, po letech bádání se samy sebe (my ženy) ptáme, zda vůbec byl někdy krásný. Stárnoucí ženy mají možnost leccos skrýt, zakrýt a ukrýt, ale muži v riflích a tričkách fakt nic neschovají. Rozdíl je opět ve vnímání. Když přibere

žena, muži řeknou: ztloustla. Když chlap přibere, veřejnost se shodne: zmužněl. Když ženě řídnou vlasy, hodnocení je drsné: měla by s tím něco dělat. Když se to samé stane muži: holá hlava mu dodala na důstojnosti. Další markantní rozdíl mezi mužem a ženou je v umění prodat sám sebe. Představme si modelovou situaci, že muž se rozhodne po měsících nevaření uvařit. Samozřejmě dokáže o plánu vaření mluvit dva dny, zaměstná ženu, dítě, matku, tchyni i kamarády, kteří všichni zajistí vše, co muž potřebuje k vaření. Oproti ženě věnuje přípravě jednoho jídla několik dní, přečte všechny různé kuchařky a pak připraví to, co ženy připravují stále: brambory s masem. Dalším krokem k mužskému vaření je výběr kuchtičky. Tu si zajistí tím, že mezi všemi přítomnými dámami v domácnosti vyhlásí výběrové řízení a hecuje dámy do tempa soutěživého, která stane po boku statného kuchaře amatéra, avšak s bohatými teoretickými znalostmi.

Kuchař občasný domácí vaří. Tedy dává do hrnce to, co kuchtička přichystá, ať již jde o oškrábané brambory, očištěnou zeleninu, přichystané maso… Co však vykonává zásadně sám je servírování. Jeho barvité popisování výrobního procesu, jehož byl účasten, vyvolává v hostech u stolu údiv i nadšení. Jediný, kdo nevěřícně kroutí hlavou je zákonitá manželka, která se domnívá, že její muž právě spolkl pravidla českého pravopisu, protože používá přídavná jména, slovesa i příslovce, která za dobu dvacetiletého manželství ještě nikdy neslyšela. Udivená je i kuchtička vzešlá z výběrového řízení, protože kuchař obecný domácí používá první osobu jednotného čísla pro prezentaci celého výrobního procesu, který však z 80 % odpracovala ona.

Kuchař obecný domácí však ví, že kuchtička potřebuje pohladit, proto na ni šibalsky mrkne a ona v roli ženy obecné české se nechá uchlácholit, meč pod stolem opět zasune do pouzdra a odmění kuchaře obecného, domácího a občasného úsměvem pro vítěze.

Další markantní rozdíl mezi mužem a ženou je v praktičnosti. Muž dělá-li jednu věc, není schopen ani myslet na věc druhou, natož vykonávat jakoukoliv druhou činnost současně. Dáte-li muži pokyn: jdi do obchodu a kup chleba, nemůžete mu k tomu přidat další informaci: a stav se v lékárně. Věc nevídaná, byla by z toho hlava dezinformovaná, ruce zamotané, nohy pošlapané. Muži tedy nevadí, když ho pošlete do obchodu pro chleba a pak ho následně vyšlete do lékárny, je to jednodušší na vysvětlení pro mužské chápání a stojí to jen pár naštvaných vět při návratu muže z obchodu.

Také je milé sledovat, jak si muži fandí ve vztahu k ženám. Když se svého muže letitá manželka zeptá, zda by jeho nová žena vypadala jako ona, zřejmě pronese: „Asi by vypadala jako ty, jen by měla o dvacet let méně.“ Trend mladých žen je tady a ztrhaných starších mužů po boku krásných živých děvčat je stále víc a víc. Když dokonce krásná děvčata povinou padesátníkům děťátka roztomilá a milá, v noci uplakaná, z muže dobyvatele se rázem stává žebrák, který by za klidnou postel bez dětského křiku dal cokoliv.

Přesto je hezké, že lidé se dělí na muže a ženy, protože se vzájemně nádherně doplňují. Kdyby muži neměli ženy, nebyli by muži, a kdyby ženy neměly muže, nebyly by ženami. A i když se stále jedna skupina posmívá druhé, těžko se jim bez sebe žije.