Češi milují slevy. Do schránek chodí desítky reklam na skvělé nákupy a šetrné hospodyňky zaškrtávají zboží, které je nutné při návštěvě konzumního stánku pořídit. Ženy organizačně zdatné využívají k akčním nákupům své muže. Maruška Nováková zjistila z letáku, že pivo je ve slevě, proto svého muže Pepu vyslala do supermarketu k zakoupení celé bedny. „Stejně to vypiješ celé sám, tak si to za lepší peníz také sám dotáhni,“ dala žena výhodnému nákupu pádnou argumentaci.

Pepa Novák brouzdá obchodem, který je větší než fotbalové hřiště, je z toho znechucen a cítí se ztracen. Nesnáší supermarkety a hledat tam konkrétní zboží je nad jeho síly. Požádá tedy probíhající prodavačku, zda by ho nenasměrovala. Ta je ochotná a vydává se s ním mezi regály. On cupitajíc za ní si všimne, že děvče má velmi pěkné pozadí, na které je radost pohledět, a supermarket se mu již nezdá být tak ohavným místem.

Děvče ho uvede k regálu a Pepa děkuje, flirtuje a usmívá se, ale úsměv mu zamrzne hned, když zjistí, že regál s pivy je tak dlouhý, že nevidí, kde končí. Netušil, že by česká kotlina mohla mít tolik druhů piv, když on pije už desítky let jednu jedinou značku. Jezdí s vozíkem kolem jednotlivých cedulek a hledá tu svou. Po minutách bádání stojí u bedny se svým mokem a těší se, že už brzy bude mít tento nepříjemný úkol za sebou.

U pokladny platí, bere si lísteček, Maru má pokladní lístky obzvláště ráda. Při výjezdu z obchodního centra si párkrát vymění několik gest s vystresovanými nakupujícími, po pracném vyhledání volného parkovacího místa u domu vyjme bednu piv z kufru a už se řítí po schodech do čtvrtého patra. S funěním práskne bednou v předsíni o zem a řekne: „To by mě zajímalo, jestli nestačilo koupit pár piv a musím se táhnout s celou bednou!“

Dostane se mu poučení, že je to ekonomické, protože ušetřili… Pepa však již neposlouchá a sedá si k zelené televizi, tedy ne že by měla zelenou barvu, ale program je vždy s dominantní zelenou, protože se v telce dívá jen na fotbal nebo golf. „Máš lístek?“ ptá se Maruš Pepa jej vytahuje bez sebemenšího vzrušení z kapsy, je si vědom, že dnešní ženin úkol splnil, takže více od něj nemůže očekávat.

Maruška odbíhá do kuchyně a zuřivě se vrací ke svému muži. „Ty jsi to koupil blbě, to je o 5 Kč dražší. To sis nemohl dát větší práci a najít to pivo ve slevě?“ Muž se brání, že jiné než toto této značky tam nebylo, že ho nenapadlo dívat se na ceny, když byl vyslán pro konkrétní značku. Maruška se nehodlá vzdát, přibíhá s letákem v ruce a mává jím Pepovi před očima. Ten zuřivě leták vytrhne a hledá obrázek piva, kde skutečně vidí, že cena měla být o 5 Kč nižší.

Nyní sedí oba dva nad letákem a dohadují se, co udělají. Honí se jim hlavou myšlenky, že jde zřejmě o podvod u pokladny, když vtom si Pepa všimne, že malými písmeny je u nabídky napsáno, že sleva platí do včerejšího dne, který dnes fakt není. S vítězstvím v oku se podívá na Maru a říká: „Co je tam napsáno?“ Maru odvrací hlavu, že na jeho dramatické klepání fakt nemá náladu, když však Pepův prst neodbytně ťuká na malá písmena, spustí se další hádka, že to je přesně to, co je hlavním problémem: ona chce, on to udělá, on je za blbce a ona nepřizná chybu…

Po pár rychlých slovních výměnách se Pepa vyčerpaně odhodlá, že tuto pivní tragédii skončí. Vezme opět bednu s pivy i lísteček a vrací se na místo činu. Přichází k pultu s reklamacemi a vysvětluje, co že se stalo a že chce vrátit peníze. Milá prodavačka se na něj usměje a prohlásí: „Nejste jediný“, načež ukáže za sebe, kde beden s pivy stojí minimálně deset. Prodavačka ještě milým hlasem dodá: „Jste už desátý muž, nic si z toho nedělejte.“

Pepa si připadá jako cvičená opice, ve kterou se manželstvím přeměnil, a zjištění, že takových opičáků je ve městě více, ho ale vůbec neutěšuje. Opět se na obřím parkovišti setkává s několika vystresovanými řidiči za volantem, opět má problém s hledáním parkovacího místa u domu a při cestě nahoru mu dochází, že kvůli dvaceti pivům a slevě 5 Kč za kus ušetřil stovku, ale bohužel asi stejně vysokou částku utratil v benzinu v dopravě za levným nákupem, který se vlastně vůbec neuskutečnil. Proto své drahé ženě Maruš početní úlohu s šetrnou pointou také patřičně okomentuje: „Hlavně že jsme ušetřili.“