Zkoušeli jste někdy srovnat chování žen a mužů doma, a na veřejnosti? Rozdíl je markantní. Manželky ve jménu klidné domácnosti většinou ustupují náročným manželům a plní stoprocentně roli domácí kvočny, která pečuje o kuřátka, stará se o potravu a navštíví-li dům manžel-kohout domácí, ihned se vrhá uspokojit jeho přání. V klidném českém kurníku vše funguje jakoby ve snu. Každý člen domácnosti má své bidlo, které je vždy čisté, všichni mají stálý pocit sytosti, a dokonce se na sebe usmívají, protože jim nic nechybí. Existují však kurníky, kde slepice nereaguje na kohoutovy klasické požadavky jako typická slepice. Takový kurník si modelově můžeme označit jako kurník italský. Setkají-li se dospělí jedinci z českého a italského kurníku, vypadá večírek následovně (český kurník budou zastupovat Franta s Maruškou, italský Igor a Kamila).

Igor září štěstím z návštěvy i faktu, že Kamila při této příležitosti nezvykle navštívila nejmenší obytnou část domu – kuchyň, aby připravila občerstvení. Směje se a baví společnost. Kamila mu neúnavně skáče do řeči, opravujíc jeho mylné domněnky, a Franta s Maruškou se smějí a děsí se chvíle, kdy budou muset převzít štafetu hovoru. Žijí totiž pravým českým rodinným životem, který italský pár v podstatě nezná, vyjma společné výchovy dětí. Franta proto začne líčit své zážitky ze zaměstnání. Je to O. K., dokud se Kamila nezeptá Marušky, zda byla na veletrhu módy. Maruška hlesne: „Tam my s Frantou nejezdíme!“ Kamila, již povzbuzena vínečkem, se jedovatě zeptá: „A kam jezdíte?“ Maruška lehce znervózní, ale Franta jí přispěchá na pomoc: „My, Kamilko, žijeme jen pro rodinu, a tak jezdíme na výlety. Nevěřila bys, co se na nich dá zažít.“ Brambůrky, káva a víno, slovy celé občerstvení v italském kurníku, byly požity, separoval se dámský a pánský kolektiv a obě skupinky se dobře baví. Večírek je u konce a Franta zvolá: „Maruš, jdeme.“ Ta se bez řečí zvedne a společně odcházejí. Franta však netuší, že Kamila pozvala Marušku na dámskou jízdu.

Maruška se po dlouhém přemlouvání konečně dostane od rodinného krbu. Náhle je jako vyměněná. Vtipná, s rozhledem, elegantní a milá. Světáckou Kamilu však stopadesátý sedánek na jedno brdo nijak zvlášť nedojímá. Neodpustí si proto udivenou poznámku: „Maruš, můžeš mi říct, proč se chováš před starým tak blbě, když nejsi tak blbá, jak se děláš?“ Maruška svérázně odpoví: „Právě proto, že nejsem blbá, mám oproti tobě doma klid.“ Do debaty zasáhne světácký krasavec a začne flirtovat s oběma ženami, protože zatím netuší, která bude snazší kořistí. Maruška je světácká a upřímná, z Kamily se stává naopak milá, skromná a bojácná dívenka, která dává dotyčnému najevo, že jakéhokoliv skutku je schopná jedině za účasti muže. Proto se světák upíná na Kamilu. A to je důkaz, proč muži získávají to, co si zaslouží. Maruška s radostí v srdci sleduje Kamilinu proměnu. Ženám nejde o lov mužů, ale o důkaz toho, že i v pokročilém věku žijí a líbí se mužům. Světák tedy odchází s nepořízenou a Maruška pokládá otázku: „Proč se tak nechováš k Igorovi? Láskou by tě snědl.“ Kamila již nabroušeně: „Neštvi mě, chceš, abych dopadla jako ty a byla doma uvázaná jako nevolník?“ Tak si to dívky pěkně vysvětlí, a jelikož nejsou soupeřky, probíráním vztahů se i pobaví. Obě tak mají pěknou vzpomínku na výjimečný večírek. Kamila je obohacením pro Marušku a naopak.

Přijde další večírek, kdy italský kurník navštíví český. K pohoštění je připravena plněná sekaná, sýrová mísa, uzené maso a podobně jako v italském kurníku káva, víno a brambůrky. Maruška po Kamilině školení přebírá iniciativu v konverzaci a Franta žasne nad proměnou své ženy. Z kvočny domácí se mu před očima zrodila milá a vtipná duše společnosti. Vždyť Kamila je v tomto případě pro Marušku oporou. Podpoří její názory, pro Frantu zpočátku nezvykle svobodné. V italském kurníku zůstane vše při starém, protože zvyk je železná košile a laťka byla nasazena nejvýš již před svatebním pochodem. Ani v jednom manželství však nedojde k zásadní změně – občasná zpestření jimi nemohou otřást. Proto se nesnažte rozebírat, zda český kurník je lepší než italský, nebo naopak. To, co vyhovuje italskému, by totiž nikdy nemohlo uspokojit český. A naopak. A to z jednoho prostého důvodu, že rovný rovného si hledá a jedině tehdy se dá spokojeně žít.