Také jste si všimli, jak klesá porodnost? Je to tím, že dnešní mladí lidé se napřed chtějí postavit na nohy, stejně jako předchozí generace, bohužel jim to stavění trvá tak dlouho, že když už by se i rozmnožovali, tak zjistí, že není s kým.

Nikdo nechce, aby se vrátila doba, kdy ženy byly vždy a jen matkami a hospodyněmi.  Bohužel, nikdy žádná žena neměla v plánu mít tuto dvojroli navždy, okolnosti ji však k tomu poslání jaksi dovedly. Stačilo jedno amatérské vystoupení krásného chlapce a těhotenská průkazka byla na světě. A bylo vymalováno.

Dnes si dívky již v patnácti letech nasadí antikoncepci, a i když amatérských vystoupení s nezkušenými chlapci je víc, než si předchozí generace dovolily na onu četnost vůbec pomyslet, těhotenstvím jejich rozmnožovací dovednosti nekončí. Když už naši mladí konečně dostudují školy s nezvykle nezvyklým profesním zaměřením, dopředu hlásí, že pracovat v oboru nechtějí, chtějí totiž poznat svět. A tak cestují, rodiče jim na to přispívají a ony naše milované děti zjistí, že ve světě je tak krásně!

Dříve se chlapi ženili, aby měli pravidelný sex. Dnes se ženit nemusí a přitom mohou mít sex kdykoliv, kdekoliv, klidně i v zemi zaslíbené. Jiní mladí muži, kteří nezdravě včasně objevili porno na internetu, dostanou-li hezké děvče do své blízkosti, zjistí, kolik práce jim dá, aby se nějaké napodobeniny internetového vzrušení dočkali. Ródeo v počítači je mnohem dostupnější i jistější.

Také ženy už nejsou křehké dívky čekající na náruč muže, řídí vše, co se řídit dá, což s přístupem maminky, která svého synáčka rozmazluje, se nedá srovnat. Proto mamahotely jsou tak oblíbené, dospělé děti se v nich cítí jistě a bezpečně, navíc provozně jsou nízkonákladové, a hlavně: zůstává dostatek financí na zábavu.

Když už se dívce zjeví třicítka na obzoru, uvědomí si, že by bylo dobré najít samce, s nímž bude možné mít dítě.  Bohužel prsaté blondýny si všechny dobré partie již zaháčkovaly ke svým dětem, musí se tedy smířit s krutou realitou: Není s kým mít děti. Potom je nutné čekat na druhou vztahovou vlnu, v níž se dobré partie rozvádějí se svými ženami, u nichž už bujné poprsí ztratilo význam, bohužel už vždy to bude muž s historií a někdy fakt není oč stát.

Má-li žena třicet let, ví, co od muže čeká. Napřed totiž dívce stačí, když je muž krásný, v druhé vlně jí vyhovuje, když je s ním sranda a kolem třicítky už ví, že nechce žárlivce, alkoholika, nemakačenka, muže mlčného či záletného, také by měl být chytrý a hlavně bohatý. Některé dívky dodávají, že by měl být i empatický, tedy měl by vnímat, co žena cítí. Hodně štěstí v hledání.

Když s dívkami toužícími po dítěti rozebíráte jejich vztahovou linku čítající desítky chlapců, přiznají, že si měly vzít svou první velkou lásku. Oni totiž všichni chlapi jsou stejní a vyjít s nimi vyžaduje jen trpělivost. Nedá se žít jedině s voly a závisláky na čemkoliv. A co je ještě větší tragédie, už i zralí muži vědí, co od ženy očekávají, bohužel někdy je potřeba více žen, aby daly dohromady jednu dokonalou, proto se do svazků neženou, volné vztahy jim vyhovují. Navíc, kdo by se dobrovolně dělil o svou výplatu a byl pod kontrolou či nedej bože pantoflem.

Také když dívky toužící po dítěti navštíví kamarádku, která měla to štěstí, že bříško obrovské jí narostlo, a vidí ono mrně v postýlce, kamarádku nenamalovanou, ztrhanou a naštvanou s otazníkem v hlavě: Kde zase ten chlap je?, většinou dojde k poznání: „Není kam spěchat.“

Když se bavíte s rodiči, kteří svým nezadaným čtyřicetiletým dospělým dětem pomáhali, financovali jejich cesty po světě, a to s tím nejlepším úmyslem, vesměs se shodnou: „Neměli jsme jí pomáhat, kdyby neměla naše zázemí, vdala by se, měla by děti a nebyla by sama.“