Kroměřížská radnice se připojila k projektu s lidovým názvem: Do rachoty Kolem KM. Vyzývá cyklisty, aby s prvním jarním sluníčkem nejezdili do práce autem, ale na kole. Problém je, že Kroměříž na cyklisty není vůbec připravená, těch pár cyklopruhů neumožní dostat se bezpečně přes celé město na dvou kolech. A tak v květnu po dobu trvání soutěže můžeme očekávat, že na kroměřížských silnicích bude veselo, mezi vozidly může být více cyklistů v soutěžním triku zapojených do hry.

Cyklistika je oblíbený sport a určitě si zaslouží větší zájem všech měst i obcí, jelikož aut přibývá a moc by všem prospělo, kdyby kola nahradila auta, která nemají kde parkovat a navíc škodí životnímu prostředí. Kroměříž má v okolí jen dvě krátké oficiální cyklostezky, jednu směrem na Zámeček, kterou
je možné se dostat do Záhlinic, druhou do Kvasic. Uvnitř Kroměříže je však jen pár pruhů na sebe nijak nenavazujících.

Na papíře už existuje i cyklostezka z Kroměříže do Postoupek, bohužel stále schází to nejdůležitější, jak se místní dostanou bezpečně z jednoho konce města na druhý. Problémem je dostat se i na existující cyklostezky, jelikož mají špatné značení. Najít, kudy vede cesta na Zámeček, vyžaduje místní znalost. Díky tomuto tragickému nedostatku slouží i dvě kroměřížské stezky jen cyklistům se znalostí místních komunikací, jinak by je nenašel ani Sherlock Holmes.

Každá radnice, každý zastupitel podepíše, že cyklostezky či propagace cyklodopravy jsou nutné a žádoucí. Vytyčit však cestu na papíře je jen začátkem zdlouhavých úředních jednání, protože pozemky, které by daly dohromady cyklostezku, mají různé majitele. Část úseku plánované čáry na mapě patří městu, další Zlínskému kraji, jiné církvi či soukromým vlastníkům. Každá radnice by tedy měla mít tým lidí, který by čáru na papíře dokázal přeměnit v jednotný – městský či obecní – pozemek. Není to jednoduché, což už dnes ví všichni, kdož se věnují vznešenému plánu Arcibiskupské cyklostezky, která by spojila Kroměříž s Olomoucí. Výkup pozemků naráží na problémy při každém jednání, společný zájem jaksi žádného vlastníka pozemku nezajímá, vydělat na jeho odprodeji chce však každý.

Náročnější jsou i turisté. To, co jim stačilo před deseti lety, už nestačí, chtějí víc. Nejen akce na náměstí, ale i různorodou nabídku volného času, kam doprava na kole bezesporu patří. Kroměříž a vlastně žádné jiné město Kroměřížska stále nemá v místních hotelích žádnou společnou turistickou nabídku aktivit, která by ubytované hosty zvala na výlety nejen do zámku a zahrad, ale i Chřibů, Hostýnských vrchů, holešovského zámku či na Cimburk a třeba na cyklovýlety do okolí. Nikdo nechce jinému městu či obci dělat propagaci, vyjednávači společného zájmu zkrátka scházejí i v cestovním ruchu, a tak i cyklodoprava na Kroměřížsku vypadá tak, jak vypadá. Nelogické úseky vedoucí odnikud nikam.

Soutěž do rachoty na kole je jistě skvělá myšlenka a určitě hodně lidí by si rádo zasoutěžilo o ceny místních firem. Kdyby radnice současně s vyhlášením soutěže nabídla místním bezpečné trasy třeba s dozorem městských strážníků, měla by
akce dlouhodobý účinek, soutěžící by zjistili, že jet do práce na kole je příjemné a bezpečné. Také je nutné zajistit bezpečné parkování pro pracující lid, který vyměnil auto za kolo. Kdyby se jen třetina úředníků vydala do práce na kole, většina z nich by neměla kde zaparkovat své kolo, bezpečné stojany na kola taktéž schází.

Očekávat tedy můžeme, že květnový provoz bez jakékoliv nápovědy a pomoci radnice bude s cyklisty zapojenými do soutěže pouze ještě o větším stresu, protože „do rachoty a z rachoty“ jezdí na čtyřech i dvou kolech většina lidí ráno a odpoledne. Zajistit bezpečnost svých obyvatel je základní povinností každého města i obce. Pokud vyhlašuje či podporuje jakoukoliv aktivitu, mělo by to platit dvojnásob.