Pánové si často postesknou, že si se ženskými zkrátka nerozumějí. Prý je jejich myšlení natolik odlišné, že normální chlap není schopen strávit ženskou logiku, natož vydedukovat, proč žena vyplozuje ze sebe to, co muže by nenapadlo ani ve snu. Pokusme se pár všedních situací pojmenovat.

Příklad: Muž se vrací z práce a žena se ho ptá, jak se měl, muž stručně odpovídá, že dobře nebo špatně. Pánové již při této vstupní otázce, každý den položené stejně, vůbec nechápou, proč se ženy ptají pořád dokola na jedno a to samé. Ženy musí mluvit, protože je to baví. Stále rozpřádají rozhovory, protože člověk přišel na svět, aby ho rozvíjel a obohacoval, což muži málokdy dělají. Nebo dělají, ale v práci, domů chodí odpočívat. Aleluja, to je zábava! Na dotaz: „Jak ses měl?“ je zkrátka nutné něco říkat.

Muži jsou přece jen dospělé bytosti a neměli by odpovídat jako děti. „Co bylo ve škole?“ „Dobrý.“ Kdyby si muži již na cestě z práce připravili odpověď, nálada v příbytku by byla hned veselejší a vyhnuli by se rozvíjení strohé odpovědi do nepříjemných souvislostí. Ženy totiž nepřijímají polovičaté – nakousnuté informace, spřádají si posbírané sporé informace dohromady a pak z toho vychází příšerné hovadiny, které by chlap k sobě nikdy nedal.

Proto chytrý muž přijde domů a řekne: „Dnes nastoupila nová sekretářka, je tlustá, hrbatá, děs…“ Žena tuto informaci zkonzumuje, jako by dostala informaci, že zítra bude v televizi fotbal. Když však za čas přijde za vámi do práce a uvidí krásnou sekretářku, tak si to hezky schytáte. Další velký rozdíl mezi muži a ženami je ve výčitkách.

Každá žena má svůj play list evergreenů, které dokáže spustit pokaždé, když se cítí v ohrožení. Tyto novodobé ženské gramofonové desky obsahují výčitky i deset let staré, tedy co muž řekl, udělal, kdy nepřišel, kdy přišel, proč neřekl… Když už se v běhu dalších let objeví další song, muž se zhrozí a předem žádá na ženě slib, že tato zcela mimořádná situace nerozšíří nahrávku již notoricky známých evergreenů. Některé ženy mají své gramofonové desky tak plné, že vlastně když spustí své ohrané songy, když už se blíží k poslední výčitce, muž opět něco vyvede a ohraná deska se zcela přirozeně spustí znovu od samého začátku.
Sdělování informací je také problém. Ženy jsou meleny a většinou vše dávají k dobru mezi přítelkyněmi nebo, což pánové naprosto nesnášejí, ve společnosti. Potom se muži za nějaký ten rok dopracují k tvrzení, že před ženskou není radno vůbec nic říkat. Pak však dochází k těm nejvážnějším problémům: muž a žena si nemají co říct. Je však tolik všeobecných témat k povídání.

Problém je ale v tom, že někdo se o něčem nedůležitém nedokáže bavit. To je potom skutečné dilema, co říkat, když hrozí, že to žena (někdy i muž) vytelí, a jak se dokázat bavit o něčem, co není důležité? Nabízím pár nekonfliktních témat: o mravencích, o omítce, o zvířatech, o kytkách atd., tím nic nepokazíte. Další rozdílnost je v tom, že ženy si občas hrají na detektivy. Nová kolegyně v práci, to stojí za obhlídku, jdou se přesvědčit, aby mohly samy sebe trýznit domněnkami. Sem tam projedou i v mobilu odeslané či došlé telefonáty, dokonce si zaznamenají neznámá telefonní čísla a jako správné špionky odkráčejí do anonymní telefonní budky, aby si ověřily, komu telefonní číslo patří.

Jeden notorický dívkař si ukládá své nové objevy pod jménem svého kamaráda a všem dívkám říká zdrobnělinou, aby si nemusel pamatovat jména. Pochopil, jak netrýznit ženu, která dostala na pár dnů výsostné právo – déle to nevydrží – být v blízkosti muže, který stále hledá tu pravou. Zkrátka chlapi, kteří pochopí myšlení žen, mají vyhráno.

Ženy potřebují ucelené informace, které jim zapadnou do skládanky život. Takže když to shrneme: pokud muži nerozšifrují myšlení svých žen po letech soužití, je to jejich problém. Muži, kteří žijí se ženami, které se moc ptají, nepodávají úplné informace, proto ženy dorážejí na muže, aby dořekli, co nakousli.

V pochybnostech se každému žije těžko. Naopak muž a žena, kteří si hrají se slovy, hrají slovní fotbal na jakékoliv téma, tomu se říká otevřený vztah, v němž na skrývání nezbývá prostor, o to radostněji a spokojeněji se v něm žije. Mluvte, vysvětlujte, hádejte se, vybojujte si svou pravdu. Když to dokážete, zjistíte, jak krásně chutná spokojený život bez otazníků a nakousnutých neúplných informací.