Svatební hostiny bývají většinou veselé. Všichni „okroužkovaní“, a tudíž totálně nesvobodní jedinci se totiž radují z rozšíření svých řad. Při poslední rodinné sešlosti jsme vzpomínali na naše svatby. Zajímavá byla ta bratrova. Tehdy jsem již chodila se svým budoucím mužem. Stále se ostýchal vkročit do sálu, a když se všichni hosté posadili, zbyla na nás pouze dvě místa, a to čelně proti ženichovi a nevěstě. Má babička, když nás uviděla, prohlásila: „Do roka a do dne budete sedět opačně.“ Jak jsem si to tenkrát přála! Nicméně měla pravdu, bratr se ženil 11. června, já se vdávala za rok 9. června.

Bratrovou ženitbou se také spojily dvě naprosto odlišné rodiny. Nadměrně živá a temperamentní valašská a intelektuální rodina švagrové. Bouřliváci se bavili ještě před požitím jakéhokoliv alkoholu, i když byli tací, kteří zaspali i oběd. Na druhé straně stolu zadumaní intelektuálové hloubavě rozebírali humorné hlášky z opačného konce tabule. Byly většinou o manželství, vlastních a již tehdy nadměrně vtipných dětech atd. V rámci přípitku intelektuálové kultivovaně přáli novomanželům vše nejlepší. Od valašského stolu povstal strýc a pronesl: „Tož ať vám to vyjde, a když to nevyjde, nic sa neděje, budete na tom stejně, jak my všichni.“ Bavili jsme se, ale intelektuálům málem upadly skleničky. Následovalo vystoupení mé druhé babičky, která se coby úspěšná divadelní umělkyně čtyřicátých let převlékla za žebračku s panenkou v peřince na rukou. Její výstup byl perfektní. Žebrala tak dobře, že novomanželé si za získané peníze koupili manželskou postel, na které měli zplodit prvního potomka. Ten však přišel na svět již za pět měsíců, tedy zadělávalo se úplně jinde a za úplně jiných okolností.

Pak stoupala hladina alkoholu a živí pánové chtěli rozveselit tiché intelektuálky na druhé straně stolu. Zprvu docházelo i k roztodivným tanečním kreacím, ale po krkolomném pádu jednoho páru se dámy vesměs začaly omlouvat, že opravdu nemohou tančit, jsouce přespříliš unaveny. Samozřejmě to vyžadovalo komentář: „Ty, co je to za baby?“ „Asi učitelky.“ „Proč nejdou dom, když je to tu nebaví?“ Opravdu jsme se dočkali a stůl měl po desáté večerní pouze jednu řadu. Opět se to neobešlo bez poznámek: „Aspoň že se najedli, když už nepili a ani sa nebavili.“ „Ty, ale sú jacísi divní, ne?“ Následovala výzva: „Zapomněli jsme se napít.“ To přinutilo všechny přítomné povstat a obrátit do sebe panáka. Nálada nabírala patřičné obrátky a jedna rodina se dostala do bujaré nálady. Teta vykládala své příhody, strýc ji neustále opravoval. Teta se naštvala a napomenula ho: „Nekecaj a daj si patáček.“ (Upřesním: lék v podobě tabletky.) „Ty mi nebudeš říkat, co si mám a nemám brát.“ „Nekecaj, ti říkám. Zítra ti bude blbě a zase to odnesu já.“ „Kdys ty co odnesla? Ty? Dyť sa se mnú máš jak v ráji.“ „No, to určitě.“ Rozhovor nabíral nebezpečné obrátky a zapojili se do něho všichni přítomní. No a skončilo to bitkou. Rodinné bitky mají vždy pouze jednoho útočníka a plno obhájců. Z celé naší rodiny se stala parta policistů, která střežila klid svatební hostiny před jediným útočníkem vysokým 1,6 metru, strýcem „patáčkem“. Nakonec se tetička namíchla, prudce uchopila strýce v podpaží a doslova ho odvlekla do pokoje. Její profesionální chvat posléze vyzkoušely na svých protějšcích všechny přítomné manželky.

Časem se nám podařilo švagrovou-intelektuálku částečně povalaštit. Umí být veselá, umí se bavit, a dokonce sama roztáčí kola zábavy. To bude asi tou svatbou. Vždyť kolik krás lidského života by jí uteklo, kdyby nepotkala mého bratra! To by ale zase mohla sedět doma, číst knihy, vést dlouhé diskuse a nemusela by spontánně reagovat na projevy prudkých hnutí mysli svého partnera. Nevím. Ráda bych se jí zeptala, ale po tolika letech od sňatku vidím svou otázku jako zbytečnou.

V mém případě se spojily dvě nadměrně živé a temperamentní rodiny, navíc manžel není pouze Valach, má v sobě i trochu hanácké a dokonce slovenské krve. Ke všemu je Beran, a já Býk. Dovedete si to představit? Dvě pozemská a temperamentní stvoření na jedné pastvě?