Nedávno jsem byla na večeři se svými kamarádkami a u sousedního stolu seděla skupinka mladých lidí. Byli hezcí, dívky i chlapci, všichni již zjevně po pubertě. Po úvodních několika panácích pronesla jedna z dívek: „Já bych souložila…“ a obdržela odpověď: „Nejsou lidi.“ Mladí se ani nezasmáli. Tato velmi krátká, leč výstižná slovní výměna však nás ženy, unavené letitými manželskými svazky, velmi zaujala. Souložit chtěl milý obličejíček s poprsím Pamely Anderson, navíc se zadečkem jako dva kmínky. Nechuť k sexu měl krasavec podobný slaďounkému zpěvákovi jménem Sasha. Pamelu by jistě potěšili naši dobří manželé a rozmluvě se Sašou bychom se nebránily my zkušené ženy. Saša a Pamela však více své sexuální potřeby nerozvíjeli, měli jasno. Je jiná doba a mladí se již neloví, pouze si oznamují, zda bude, či nebude, a když není, nic se neděje, zkusí to jinde.

Na druhé straně stojí zadaní lidé. I ti cítí, že je ta jiná doba, a je tedy nutné žít naplno. I proto asi byl odhlasován zákon o sexuálním obtěžování, ke kterému prý dochází hlavně na pracovišti. Představme si modelovou situaci. Upracovaný šéf, který občas naprosto zapomene, co se skrývá za pojmem sex, probudí své smysly při pohledu na novou zaměstnankyni ve sporém oděvu. Zvedací krunýř snadno zvedá i to, co příroda zapomněla naložit (zrada přichází s nahotou), pupík lehce vyhozený z kratičkého trička a siluetu ženského těla zdůrazňující obepnuté rifličky zakončené pantoflíčky. Po dlouhé době probuzenému muži upadne papír, zvlhne spodní ret, zornice se rozevřou do maxirozměru, příslušnými partiemi probíhá slibné mrazení i teplo současně. Pantoflíčky odkráčí a následuje strohá, leč velmi ostrá otázka směrem k sekretářce: „Kdo zase přijal nové lidi? Kam patří?“ Sekretářka okamžitě odpovídá… Šéf si nechá nastoupit nadřízeného pantoflíčků a hledá pracovní záminku, aby se s dotyčnou setkal. Ustrašené pantoflíčky za chvíli stojí v pozoru před šéfem a děsí se, co bude následovat. Přichází krátká výměna pracovních informací a zadání náročného úkolu, který si vyžádá práci přesčas. Při tom zřejmě dojde k tomu, čemu se říká sexuální obtěžování. Jelikož jsem se zatím ve svém okolí nesetkala s případem ryzího sexuálního obtěžování (vždy to chtěli oba), nevím, zda se pokračování modelové situace bude pohybovat v reálných mantinelech.

Šéf ví, že vedle v kanceláři sedí pantoflíčky, a je nutné počkat, až všichni zaměstnanci opustí budovu. Tehdy šéf vychází a šramotě klíčky ve dveřích kanceláře, podivuje se upřímně nad tím, že je otevřeno. Po zdvořilostních frázích přichází namlouvání. „Nevěděl jsem, že přijímáme tak krásné ženy,“ hází udičku muž. Mladá, krásná, žádoucí žena zrudne a již nyní ví, že její sympatie k tomuto velkému muži nezůstanou bez odezvy. Šéf pokračuje v nadhozu: „Jak se vám u nás líbí?“ a ona tenoulinkým hláskem odpoví: „Móoc.“ Přichází první dotek, zatím jen pracovní, tedy jejich ruce se setkají na klávesnici počítače. Muž již nehodlá více čekat a uchopí ruku slečny do svých. Mladá krasavice se nechá políbit. Krátce se brání, ale propadá. Idylka trvá asi měsíc. Pak přijdou výčitky nyní již milenky, která začne otravovat svými stupňujícími se požadavky. No a skončí to tak, že pantoflíčky zažalují za sexuální obtěžování nyní již znovu pouze upracovaného šéfa. Ten již není uchvácen ani obličejíčkem, ani zadečkem, ani siluetou mladého, sex rozdávajícího těla. Bodejť. V lavicích u soudu sedí rodinní příslušníci a také manželka, která během důkazního řízení vykřikuje: „To jsi se mnou nikdy nedělal!“ Obžalovaný musí před soudem prokázat, že sexuálně neobtěžoval, že ona chtěla taky.

Pánové, to vám nezávidím. Nevidím totiž jediný možný způsob, jak by bylo možné prokázat, že žena styk nechtěla, protože sami víte, že ženy nikdy nechtějí, a když už zalehnou, je to vlastně vždy pod mužovým nátlakem či předchozím ukecáváním. To, že přirozenost zruší zábrany, přece nemůže být nikdy nazýváno nátlakem! Ještě kurióznější situace nastává, když silný muž obviní z „harašení“ křehkou ženu. A co teprve sexuální obtěžování mezi manželskými „partnery“ Už se těším, jak budou soudy praskat ve švech, až u nás harašení více zdomácní, a ani Justiční škola v Kroměříži nebude stačit chrlit nové soudní úředníky.

A proč to všechno? Protože my starší se zuby nehty držíme přežitých zkostnatělých praktik, které velí mužům dobývat ženské srdce i tělo. Namísto abychom ocenili pokrokovost mládí, které si v pár vteřinách zjedná jasno úsečnými orientačními otázkami „dáš – nedáš“, čímž vlastně vyloučí možnost harašení.