Podle mého osobního průzkumu veřejného mínění, je možné tvrdit, že většina manželských párů je před Vánocemi totálně rozhádaná. Ono je totiž nutné v předvánočním čase hodně pracovat, vesměs všem rodinám scházejí finance na naplnění snů všech spolubydlících, a to dostává rodiny pod tlak. Jak to asi vypadá ve většině rodin, si zkusme přiblížit.
„Děti, napište Ježíškovi, co chcete k Vánocům,“ hlaholí matka. Když coby nejpovolanější Ježíšci – rodiče – otevřou přání svých dětí, strhává se první hádka. „Jak můžou být tak rozežraní, vždyť chtějí půl hračkářství, hadrářství a kdovíco ještě. To je ta tvoje výchova. Nevedeš je ke střídmosti a potom nevědí, co by,“ rozčiluje se pán domu nad zcela popsaným papírem formátu A4 jednoho z dětí. Žena se snaží mírnit rozezlení svého muže, obhajuje děti tím, že to tak nemyslí, že neočekávají všechny dárky, ale jsou tak praktické, že napíší více možností, aby si Ježíšek měl z čeho vybírat. „A co bys chtěl ty k Vánocům?“, snaží se zvrátit nepříjemné téma žena. „Taky ti napíšu seznam na dvě A4 a jsem zvědavý, co mi koupíš, protože tvé ponožky a slipy, které dostávám každý rok, tam zrovna nenapíšu,“ rýpne si manžel. Tím první střet končí.
„Pojď mi pomoct s tou záclonou,“ volá žena zavěšená na okně na svého muže. Ten však leží u televizní obrazovky, v níž běží zelený program, to je fotbal nebo golf, proto je povelem své ženy velmi rozladěn. Přesto stoupne, avšak právě probíhá rozhodující minuta, proto stojí a do toho: „Slyšíš mě? Chci po tobě toho tak moc?“, muž ví, že je zle, tak jde. Vidíc svou milou zavěšenou na okně, ušklíbne se. „Co za to, když ti pomůžu?“, ptá se, žena po něm šlehne nehezkým pohledem, ale má co dělat, aby držela rovnováhu, proto svůj hněv mírní. Za chvíli již oba visí na okně a muž sděluje: „Kam to strkáš? Tam to nepatří, už jsem ti to říkal minule, je takový problém si to zapamatovat?“ Žena zuří a spouští palbu: „Ježišimárja, je takový problém udělat něco pro rodinu, pořád jsi vylepený u telky, kvůli tobě už nesnáším zelenou barvu“, samozřejmě souvětí je mnohem víc, záclona visí, muž odchází, žena je přístupem muže znepokojena, stejně jak minulé Vánoce. Oba ví, že předvánoční rituály s hádkami se každý rok opakují, ale ani jeden z partnerů nemá sílu je zastavit.
V době předvánoční je také větší frekvence nakupování a pořád někdo někoho úkoluje, co má kde koupit. Jednou schází něco pro pečení, jindy pro dodělávky vánočního interiéru, jindy dokoupení dárků. Samozřejmě stále někdo na něco zapomíná, což přináší další výměnu názorů.
Když už je pár dnů před Štědrým dnem, vesměs už se prohání ve vaně kapr, který naruší zavedené hygienické návyky celé rodiny a je i logickým alibi pro ženu, že z nedostatku vody není možné vykonávat manželské povinnosti, což pán domů vyřeší tím, že klepne kapra po hlavě a manželské povinnosti je již možné plnit i v době předvánoční.
Děti už odpočítávají hodiny a začíná se strojit stromeček, přichází ta pravá vánoční atmosféra. „Co je to za metlu? To ses nedíval, co kupuješ?“, neopatrně volí slova žena při pohledu na zelený přírůstek v obýváku. Manžel hbitými slovními obraty poukazuje na krásu jehličnanu, točí s ním tak vehementně, až shodí květináč vedle stojící. Žena vztekle s mnoha souvětími běží pro smeták, děti ustupují pár kroků, rychlá matka se stává nebezpečnou vánoční zbraní, která střílí stále silnějšími náboji. „Tak se nečerti, vždyť tady ty větve stáhnu špagátkem a budeme mít nejhustší strom v ulici,“ s úsměvem klidní atmosféru muž, žena odchází do kuchyně, děti otce odmění obdivným pohledem, jak válečný stav hravě zvládl. Otec pohladí syna po vlasech a řekne: „Hochu, to jsou léta praxe a odříkání.“
Matka se v kuchyni jala zdobit okna, na něž nanáší bílou hmotu, imitaci sněhu, díky šablonám ji pod rukama rostou andílky, chaloupky, hvězdy, sněhuláci…, do toho vejde do kuchyně muž a radí ženě: „To zrovna zastříkej celé, jakože je venku sněhová kalamita a přes sníh nejde vidět ven.“ Žena poodstoupí od svého uměleckého díla a uznává, že se skutečně nechala unést svou fantazií do velké dálky, z níž asi fakt nebude vidět. Vzteky si připraví kýbl a umývá okno. Jelikož je rozladěná ztrátou času, smýkne oknem, které drží vší silou a řve: „Pojďte sem, spadlo na mě okno,“ všichni vyběhnou z obýváku do kuchyně, děti se neubrání úsměvu nad nezvyklou polohou jejich matky, muž vysvobodí ženu, ale nejde mu okno nahodit do pantu. Žena kolem pobíhá, samozřejmě, že vše dělá špatně, alespoň muž to tak hlásí, a asi po deseti minutách usilovného boje je okno zpět.
„Řekni mi, má toto předvánoční šílenství vůbec nějaký smysl? Proč nejdeme ven, nehrajeme s dětmi hry, nesedíme s nimi u pohádek, nevaříme společně večeři, nezdobíme společně stromek, proč každý dělá něco jiného a tím se křížíme a zbytečně se nervujeme?“, dožaduje se odpovědi muž. „Máš pravdu. Okna jsou hezká i bez sněhu, stromek je hezký i s přivázanými větvemi, večeře je vždy dobrá a nějaký ten drobek na zemi nám přeci Vánoce nemůže zkazit. Vždyť jde o jeden večer, který si mají užít naše děti,“ souhlasí žena a oba si slíbí, že Vánoce už budou vždy pro ně dnem krásným a hlavně rodinným, do něhož dají zákaz vstupu všedním problémů, aby si celá rodina mohla užít nevšední atmosféry mimořádného dne v roce. Krásné Vánoce!