Nemám ráda média, i když v nich již 20 let pracuji. Mám ráda jen Týdeník Kroměřížska, časopis Týden a zprávy České tiskové kanceláře. Proč to píšu, pochopíte v dalších řádcích.

Nedávno jsem na návštěvě musela sledovat puštěnou televizi, v níž TV Nova vysílala televizní zprávy. V 19,35 h po pitvě, tedy popisu brutální vraždy někde v Čechách, jsem vyvalila oči. První zpráva jakéhokoliv média je totiž nejdůležitější událostí dne. Nevím, proč vražda, když vláda schválila zrovna v ten den nový zákon o tom, co dolehne na každého, kdo civí na telku. V 19,45 h po dalších hloupých bulvárních zprávách jsem měla náladu pod psa, přesto jsem nežádala hostitele, aby tento příšerný sled depresivních sdělení zastavili. V 19,50 h jsem žasla, jak jde dění ze sedmi krajů České republiky s 10 miliony obyvatel shrnout do černé kroniky, která stihne popsat i tragedii v Americe a boj v zemi, kterou 99 % Čechů musí jít najít na mapě, aby věděli, kde se tato událost hlavního českého denního zpravodajství udála.

Sportovní zprávy byly fajn, ale měla jsem při jejich sledování hnusně sevřené břicho, což svědčilo o mých pocitech. Mísila se v nich nenávist vůči všem lidem, kteří se chovají, jako zvířata, cítila jsem beznaděj nad tím, jak nejde zastavit bezpráví. Tato pesimistická půlhodina byla pro mě depresivní a musela jsem se všech zúčastněných ptát, zda jsem skutečně jediným občanem ČR, který strávil příjemný den na pracovišti i doma? Všichni na mě hleděli, zda jsem normální a potvrdili, že kromě standardní výměny zbytečných informací s kolegy na pracovišti a vlastními spolubydlícími, se nic zvláštního nestalo, a tedy také prožili hezký den. Všichni jsme se však shodli, že nám televizní zprávy zkazily náladu a povídáme si o zbytečných lidech, patřících na okraj společnosti a nic podstatného jsme z takového pořadu nezískali.

Samozřejmě díky své profesi a novinářským zkušenostem jsem vykřikovala: Jestli na toto hledí tisíce lidí z Kroměřížska, proč se tak snažíme dělat pestrý informační servis o dění v regionu, když lidem stačí mordy a zápletky, které uživí špetka drbů a polotajů? Vždyť k takovým informací stačí sednout k internetu a číst si policejní svodky napříč republikou.

Docela ráda bych si vyzkoušela změnu. Napsala bych sama bulvární týdeník. K tomu totiž nepotřebujete tým. Stačí jeden fotograf, kterého vyšlete do terénu, kde se pohybují naši vlivní a necháte ho fotit nejrůznější situace. Žena politička si bude povídat vzrušeně se svým politickým sokem a já k této fotografii připíšu popisku: „Válka. Na páteční vernisáži se žena X pohádala se svým politickým sokem Y, který stojí za všemi kontroverzními zakázkami ve městě“. Samozřejmě to, že na závěr večera spolu tančili, neuvedeme. Jde nám o šokování veřejnosti, proto uvedeme poloinformaci, v polotaji a výsledek bude perfektní, protože většina čtenářů zvedne telefon a již při vyřčení týdeníku nám udělá skvělou reklamu, přičemž se zeptá dotyčného na druhé straně aparátu: „Četl jsi to? Jsem to říkal, to nedopadne dobře…“. Načež já v roli zodpovědné osoby za vydávání týdeníku získám potlesk za prodejnost novin, protože u každé takové hovadiny bude vždy malými písmeny dopsáno: „další podrobnosti v příštím vydání týdeníku“. Prodejnost vydání trhne rekord a pod tíhou čísel zkolabuje server prodejnosti tištěných médií.

Nicméně laciná novinařina o ničem je trendem současné poptávky, protože konkurence v médiích je obrovská a přemýšlet se nikomu nechce, dokonce už ani novinářům, protože psaním se dnes živí, kde kdo. Prodávat bulvár, znamená podávat informace mase, nikoli lidem zvídavým, zajímajícím se o dění kolem sebe, vzdělaným, které lacinost uráží. To byla poklona vám všem našim letitým předplatitelům, ale i čtenářům, kteří kupují Týdeník Kroměřížska o 4 koruny dráž ve stánku, i když by si ho mohli předplatit a ušetřit každý týden 4 Kč. Uznání patří vám všem, kteří byste se urazili, kdybychom psali cancy, nebo-li drby o tom, kdo, s kým, co dělá, nedej bože kdybychom zveřejnili i domněnku PRÝ za kolik.

Proto milí čtenáři seriózního Týdeníku Kroměřížska. Je velká dřina přinášet zpravodajství ze 79 obcí a sedmi měst Kroměřížska. Než poctivě přečtete našich všech 24 stran, potřebujete na to alespoň 2 hodiny. U jiných periodik vám na prolistování fotokoláží stačí pět minut. Proto nevěřte ani tomu, že zpravodajství ve 30 minutách v telce vám něco sdělí o tom, co trápí 10 milionů obyvatel České republiky, tedy co se skutečně událo od Aše po Hodonín. Raději tento čas věnujte svým květinám, ty vám vložený čas určitě vrátí, a udělají vám velkou radost, zpříjemní váš byt či zahradu, na níž budete obdivovat, co příroda a hnojiva dokážou namalovat.