Zdravotní péči máme na skvělé úrovni. V nemocnicích odhalí rakovinu již v zárodku, díky tomu je možné pacienta úspěšně vyléčit. Má-li někdo problém s pohybem, je mu vyměněn kloub a chůze se stane opět oblíbenou činností. Skvělá diagnostika a bezplatné zdravotnictví prodlužují věk každého z nás. Za posledních pět let si muži přidali 4,2 roku a ženy 3,4 roku, průměrný věk mužů je 76 let, žen 82 let. Skvělé, chce se sdělit, ale jsme na stárnoucí populaci připraveni? Když se podíváme na naše seniory, stáří už je mnohem aktivnější a živější než dříve, kdy starší lidé žili v malé místnosti s postelí a křížem na zdi.  Jelikož rodiny celý den hospodařily na polích, strávil senior celé dny nudou a nečinností, protože jeho oči již ke čtení nesloužily a
celé tělo bolelo tehdejšími nemocemi způsobenými stále přítomnou zimou, dřinou, chudobou a přecházením nemocí bez léků.  Na začátku dvacátého století se také málokdo dožil padesátin. Pokud mají dnes senioři vlastní bydlení, mají své pohodlí ve svých příbytcích, baví je televize i množství zábavy venku na ulici. Pokud člověk do 70 let nemá vážnou nemoc, je možné předpokládat, že se dožije průměrného, ne-li vyššího věku. Ona hranice 70 let je však jakýmsi mezníkem soběstačnosti. Pokud senior zůstane sám, situace se zhorší nejen z důvodu jednoho důchodu. Už není kdo by pomohl, sejmul ze stárnoucího člověka přípravu jídla či zajištění náročnějších potřeb pro život. Ve dvou se to lépe táhne, to platí ve stáří více než kdy jindy. Pomoc starým lidem nemusí
souviset pouze s pobytem v domově důchodů, jejichž kapacita už dnes nestačí, ale i takzvanými terénními službami. Aby děti seniora mohly chodit do práce, měla by existovat – a díky bohu existuje – ve městě služba, která přijede každý den do bytu staršího člověka, pomůže mu s oblékáním, koupelí, úklidem a nákupem. Terénní služba může také dovézt oběd, který seniorům vystačí i na večeři. Výsledek je: senior může v pohodlí svého bytu důstojně dožít se svými sousedy, přáteli, se svou televizí a knihami na nočním stolku. Tuto službu zatím zajišťují charity, ale jejich služby jsou pro třeba nezaměstnané děti svých rodičů finančně náročné. A 70letý člověk má 50leté děti, o které současný trh práce nestojí. Pokud bere senior 10 tisíc dů
chodu a za provoz bytu zaplatí 6 tisíc měsíčně, stěží si dovolí zaplatit 30 dnů v měsíci pomoc v domácnosti. V každém zápisu z rad a zastupitelstva je žádost nejrůznějších sociálních institucí o dotaci. Vesměs jsou zamítnuty. Pokud větší města a obce chtějí zvolat: „My dáváme“, není se čím chlubit. Jen v Kroměříži žilo v roce 2014 5 703 lidí nad 65 let. Oněch „pár statisíců korun“ z rozpočtu tedy nikoho nevytrhne. Třeba oblastní charita Kroměříž měla v roce 2014 rozpočet 35 mil. Kč a zastupitelé Kroměříže a dalších obcí jí dali dohromady 700 tisíc korun. Otázkou však je, kdo se má o stárnoucí seniory starat. Státní kasa příspěvky nezvyšuje, poslance tento problém nezajímá, fiaskem skončilo i penzijní připojištění. Zdravotní pojišťovny
chtějí hradit jen pobyt pacienta v nemocnici a příspěvky na léky, ministerstvo práce zase nechce hradit péči o seniory, aby dokázali doma žít. Všichni se chtějí dožít dlouhého věku, bohužel nikdo neví, zda za dvacet let bude oč stát. V roce 2025 bude mužů starších 80 let 216 tisíc a 376 tisíc bude žen. V roce 2050 to bude již 491 tisíc mužů a 689 tisíc žen. Každý desátý člověk bude starší 80 let. Když už umíme prodloužit život dobrou péčí o zdraví člověka, měli bychom se postarat o to, aby každý člověk odešel z tohoto světa důstojně. Lidé se ve skvěle fungující společnosti s bezplatným zdravotnictvím dožívají vysokého věku a potřebují vědět, jak budou fungovat služby, až se bez pomoci druhých neobejdou, a kolik si na to mají našetřit.