Maturitu má dnes skoro každý, což se však nijak pozitivně neprojevuje na trhu práce. Střední školy pro svou existenci berou i „čtyřkaře“, kteří by svými vědomostmi stačili tak akorát na výuční list. České školství je vážný veřejný problém, v němž velkorysá politika státu ve svém důsledku znehodnocuje pojetí práce všech, kteří studují proto, aby se nemuseli dřít.

Zaměstnavatelé z dnešních středoškoláků velkou radost nemají. I když se učí česky od první třídy až po maturitu, česky neumí. Stejně jsou na tom s počítáním i zdravým selským rozumem, protože současné školství nevede děti k vlastnímu úsudku, tedy přemýšlení. Většina mladých lidí je bez zájmu o cokoliv, jelikož jejich pohodlnost hraničí s leností. Vymýšlet a vysvětlovat práci rezignovanému absolventovi stojí tolik času, že kdyby si šéf práci udělal sám, měl by o hodinu více času. Také sebevědomí dnešních mladých lidí je nezdravé, začne-li nadřízený učit absolventa práci, kterou neumí, nejen, že nováček na pracovišti neposlouchá, on se dokonce odmítá čemukoliv podřídit a naučit.

Nejsou samozřejmě všichni absolventi stejní, ale v různých obměnách se většina zaměstnavatelů shodne, že bohužel taková je realita. Za socialismu nebyla úroveň středoškoláků o nic lepší, nicméně absolventi nastoupili do socialistického podniku, kde dnešní práci odváděli i tři lidé, takže absolvent se mohl pracovním návykům učit postupně. Dnes se po absolventech chce, aby si během pár dnů dokázali plnit alespoň začátečnické úkoly. Bohužel přínosem pro firmu se šikovní absolventi stávají po třech měsících, častěji po půl roce a někdy bohužel i za několik let praxe. I když zaměstnavatelé využívají dotační politiky státu pro zaměstnávání absolventů, délka dotace rozhoduje, zda firma bude ochotná déle držet a financovat člověka, který práci zvládá tak jaksi napůl.

Nedávno jsme v týdeníku měli anketu s velkými regionálními zaměstnavateli, zda přijímají nové lidi. Všechny firmy bez rozdílu profese sdělily, že dveře pro šikovné zaměstnance na všech pozicích mají stále otevřené. Ve všech firmách totiž scházejí zodpovědní samostatní lidé, kteří u práce přemýšlí. Rezignovaných lidí, kteří dělají jen to, co šéf řekne, je bohužel většina.

Firmy také shodně hlásí, že situace na trhu práce je rok od roku horší. Je to tím, že schopní lidé zakládají vlastní firmy, nebo Kroměřížsko opouštějí, protože ve větších městech dostanou vyšší plat. Průměrní zůstávají a mezi nimi najít aktivního zaměstnance, je stále těžší. Jeden živnostník na adresu dnešních zaměstnanců poznamenal: „Než bych někoho prosil, aby v práci odložil telefon a věnoval se v pracovní době zákazníkům, tak to si vše raději udělám sám“. Obětavost a loajalita s firmou jsou vlastnosti, které se u českých zaměstnanců stále hůř hledají.

Z mladých lidí se také jaksi vytrácejí ambice, které vždy patřily k mladým dravým lidem. Touhu chtít něco dokázat, být lepší než ostatní, vlastně vůbec nechápou. Když se v některé firmě objeví šikovný zaměstnanec a šéf mu nabídne, aby dělal mistra, rozpačitě sdělí, že to mu nestojí za to, protože chce být ve čtyři doma a mít čistou hlavu. Tedy ani vyšší plat není motivací pro přijmutí zodpovědnosti za ostatní.

Pokud jsme rozladění pomalou Hanou, změny se hned tak nedočkáme, protože Haná jsme my všichni. Tedy my všichni svým přičiněním pomáháme, tvoříme, budujeme, staráme se… Za vše, co se kolem nás děje, si tedy můžeme jen my sami. My jsme ona pomalá a konzervativní Haná a je jen na nás kolik energie věnujeme své práci a lidem kolem sebe.