Všichni si přejeme zdraví, štěstí a spokojenost, otázkou je, zda děláme vše pro to, abychom dokázali být šťastní, spokojení a zdraví. Štěstí je ukryté ve všedních radostech každého dne. Spokojenost prožíváme, jsme-li spokojeni sami se sebou i s lidmi kolem nás. Zdraví jsme, pokud naše všední dny odpovídají zdravému životnímu stylu, tedy máme dostatek pohybu a stravy,
které nám neškodí.
Vše, co žijeme, je vlastně jen o tom, kolik času sami sobě věnujeme. Pokud lidé touží po dobré práci, musí se vzdělávat a růst ve své profesi, díky čemuž dokážou být každý den spokojení s výsledkem své práce. Kdybychom všichni skvěle vykonávali svou práci, dařilo by se každému pracovišti v každé profesi, nebyl by neřád nikde kolem nás.
Stejně tak kdybychom našli čas na rozdávání radosti svým blízkým, obdarovali by nás svou spokojeností, která je oním štěstím. Najít si však čas pro hru s dětmi, na své partnery či svou rodinu a přátele a dokázat s nimi trávit chvíle plné pohody a radosti mnozí z nás odkládají tak dlouho, až pocit osamocení je pohltí natolik, že zůstanou sami.
Člověk nedokáže žít bez lidí, potřebuje mluvit a smát se. Jen díky komunikaci se upevňují přátelství a rodí nové lásky. Stejně tak bojíme-li se nemocí, nestačí jednou za měsíc vyrazit do sportcentra, je potřeba změnit životní návyky a každý den si najít pohyb, díky němuž naše tělo pracuje pro naše zdraví.
Stejně tak pokud chceme jíst zdravě, musíme v sobě najít vůli pro přípravu vlastních jídel, protože jedině tehdy máme jistotu, že víme, co jíme. Zdraví není zase tak velká věda, vyžaduje přísun potravin, které tělu neškodí, a pohyb, díky němuž lidem proudí krev v těle a neusazují se škodliviny, které ve větším množství zpomalí či zastaví zdravé procesy v těle.
Pro spokojenost je také nutná dávka pokory, o níž všichni mluví, ale málokdo ví, co se za tím slovem skrývá. Pokora je vděk za to, co máme, protože díky tomu neženeme sami sebe do nereálných cílů. Pouze naše každodenní všední rozhodování určuje, kterým směrem se vydáme. Bohužel lidé, kterým schází pokora, vydávají rozhodnutí, která je svazují a uvězňují v náročných situacích, v nichž se těžko žije.
Předchozí řádky jsou o všední, každodenní disciplíně každého z nás. Kdo chce jít do předvídatelné budoucnosti, musí dobře a pokorně pracovat s všední každodenností. Za neřešitelnou je možné považovat pouze vážnou nemoc nebo smrt, které ovlivnit nemůžeme, ale vše ostatní, všechny ostatní všední situace řešit dokážeme, jen musíme chtít. Redakce Týdeníku Kroměřížska přeje všem svým čtenářům, aby rok 2016 byl rokem plným každodenních dobrých rozhodnutí.