Platy rostou ve všech profesích a poslední informace, že dělníci ve Škodovce chtějí dosáhnout na 50tisícový průměrný plat, děsí každého, kdo musí s regionální firmou vydělat na to, aby vůbec nějakou mzdu někomu mohl dát. Škodovka je koncern s celosvětovým prodejem svých výrobků. Fabrice se daří a nebýt odborářů, mohli bychom tvrdit, že Škodovka tu bude dalších sto let. Pokud však odboráři budou tlačit tzv. drsně na pilu, můžeme si být jistí, že německý vlastník bude hledat levnější pracovní sílu, protože padesátitisícový plat s českými odvody tvoří velmi vysoké provozní náklady, které už nikdy nebude možné snížit. Za nižší platy než dnes by stávající zaměstnanci zcela pochopitelně odmítli pracovat.
Bohužel informace o škodováckém vyjednávání čtou i dělníci z Kroměřížska. Srovnají- li svůj plat s platem dělníka ve Škodovce, kroutí hlavou a nechápou, jak je možné, že mají na výplatní pásce méně, když odvádějí stejnou práci. Většina firem na Kroměřížsku nemá výrobky s celosvětovým odbytem, proto nemá tak velké zisky a nemůže mít ani tak vysoké platy. Regionální firma, která má zákazníky jen v regionu, některé dokonce jen v pár okolních městech, stěží může konkurovat výší mzdy celosvětově působícímu koncernu.
Nedostatek zaměstnanců hlásí téměř všechny profese. Platovou válku vyhlásil Lidl, který pokladním nabízí v běhu deseti let dvojnásobně vysoký plat. Jelikož se mu daří přetahovat zaměstnance, nezbylo ostatním supermarketům nic jiného, než také platy navýšit. Jiné to není ani ve strojírenských firmách. Zprostředkovatelé čekají na zaměstnance před fabrikou a nabízejí vyšší mzdu, přičemž nabízejí i řešení, jak obejít stávajícího zaměstnavatele: „Nechej se vyáčkovat a nic se ti nestane.“ A bohužel, zákoník práce s takovým ohrožením zaměstnavatele souhlasí, zaměstnanci nemají k zaměstnavateli žádný závazek.
Mají-li firmy zakázky a řeší nedostatek lidí, nemohou vyrábět. Budou-li chtít zaměstnanci stále vyšší mzdy, nebudou firmy konkurenceschopné, jelikož budou mít tak vysoké provozní náklady, že nebudou vyhrávat zakázky, jelikož jim nenabídnou dobrou cenu. Práce v supermarketech, dělnických profesích, restauracích i prodejnách, všechny tyto profese vyžadují pevnou pracovní dobu, úkolovou mzdu, odměňování podle kvality práce. Jestliže se dají vydělat vysoké platy bez námahy a navíc bez provozních hodin na dveřích, přestává být možné cokoliv vyrábět či prodávat. Zaměstnavatelé jsou natolik zoufalí, že přijímají téměř každého, kdo¨je ochotný pracovat, kvalita odvedené práce tomu odpovídá, budoucnost firem je tím vážně ohrožená.
Kdo sleduje ekonomické zprávy ví, že se nacházíme v období přehřáté ekonomiky, což přeloženo do češtiny znamená, že neprodukujeme více, ale bohatneme bez většího úsilí. Kdo chce brát víc peněz, musí více prodávat, mít více zákazníků. Stát rozdává ze společných peněz nadstandardní platy, s nimiž regionální firmy nemají šanci držet krok. Marx s Engelsem musejí na onom světě oslavovat. Dělnická třída po stovce let zvítězila nad kapitalisty, kteří jim podlézají.
Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne, když firmy vyhodnotí, že se jim nevyplácí pracovat. Propustí zaměstnance a stát se svou stále se rozrůstající hordou státních zaměstnanců nebude mít na výplaty, jelikož státní rozpočet se plní z tržeb a zisků soukromých, tedy kapitalistických firem.