Máme bezplatné zdravotnictví, současně obsazujeme první příčky v počtu obézních Evropanů. Prvenství si Češi drží také v konzumaci léků. Váží si český člověk svého zdraví a je ochotný něco udělat pro to, aby byl zdravý? Je-li kdokoliv nemocný, poslouchá doktory na slovo. Jakmile ho lékaři zbaví bolesti, pacient se vesměs vrátí k předchozímu způsobu života, i když mu nesvědčí.

Bohužel bezplatnost dělá ze stávajícího systému péče lacinost, a tak se o zdraví málokdo stará, i když všichni chtějí být zdraví. A není neobvyklé, že pacient, přijde-li z nemocnice po operaci žlučníku, sdělí: „Dám si vepřo-zelo-knedlo, v té nemocnici mi vyhládlo“. I když lékaři v propouštěcí zprávě uvádějí, že je nutné se vyvarovat tučných jídel, ne všichni pacienti drží po operaci své chuťové buňky na uzdě.

Stejně tak pacienti s vysokým cholesterolem se nevyhýbají nezdravým jídlům, polykají na „spravení“ prášky, které hladinu vyrovnají. Stejně tak mnozí lidé s nemocným srdcem prosedí celé dny u televize, i když nutně potřebují procházky a čerstvý vzduch.

Všichni na otázku, čeho se nejvíce bojí, shodně odpovídají: „Bojím se nemoci.“ I když se dnes dělá ze zdraví velká věda, být zdravý vyžaduje jen potraviny, nikoliv náhražky jídla, střídmost, radost z pohybu i ze života. Lidem s nadváhou vadí pohyb, nedostatek pohybu je vede k přejídání, vyšší váha bez pohybu může vést jedině k ještě vyšší váze… Kdo neumí sám sobě poručit, cokoliv si odepřít, zadělává si na nemoc svým vlastním každodenním přičiněním.

I když se všichni obáváme doby, kdy budeme zdraví podle toho, kolik budeme mít našetřeno, kdybychom bývali byli nezneužívali bezplatnou lékařskou péči, která mimochodem každý rok stojí víc a víc, měli bychom jistotu, že v rozumné míře bude ona bezplatnost zachována. Budeme-li však na běžný život potřebovat lékaře a lékárníky, můžeme si být jistí, že situace dojde do neřešitelného ekonomického stavu a bezplatná péče bude postupně omezována, až….