V mých fejetonech se občas pošklebuji mužům, kteří přepínají své fyzické síly. Dočkala jsem se odplaty. Vydala jsem se po dlouhé době lyžovat a bolelo mě celé tělo. Do stavu zhuntovaných jsem se dostala již několikrát, naposledy o letošních vánocích. Zhroutila jsem se při vánočním úklidu. Stejně jako jiné ženy jsem chtěla stihnout vše. Při čištění koberců jsem zjistila, že mám infarkt. Začalo mě pálit na prsou, bolest šlehala mezi lopatky, no jasný infarkt. Ležela jsem v posteli s mobilem v ruce a volala manžela. Nezvedal to. Litovala jsem se, že bez přítomnosti svých blízkých tady umřu a oni se zhroutí, až mě uvidí. Manžela jsem se nakonec dovolala a oznámila mu svůj katastrofální zdravotní stav. Ihned přijel domů. Při ležení jsem však zjistila, že v pozici na boku s rukou volně podél těla infarkt zpravidla ustoupí. Ozval se znovu, jakmile jsem ležela na zádech. Tyto příznaky jsem oznámila svému konečně přítomnému lékaři amatérovi. Ten po důkladném vyšetření sdělil diagnózu: „Máš natažené prsní svaly.“ Připadala jsem si jako totální blázen. Samozřejmě následovala výtka, že zlehčuje můj stav, ale bohužel měl pravdu. Po několika dnech uvadly všechny infarktové příznaky, které nebyly ničím jiným než protestem zlenivělých svalů proti nezvyklé námaze.

Se svým neobratným tělem jsem se vydala lyžovat. Protože si taky myslím, že jsem neskutečně zručný lyžař, jezdím, co to dá. Přitahování na pomě mělo stejné následky jako čištění koberců, jen s tím rozdílem, že jsem věděla, že nejde o infarkt. Horší však bylo, že jsem po několika hodinách na svahu podlehla klamnému dojmu, že jsem lyžařský favorit, a nasadila neskutečnou rychlost. Následoval pád, lyže rozházené po sjezdovce, brýle i čepice pod sněhem. Lyžaři z vlaku volali:„Žije?“ Dojela mě i má kamarádka a pronesla: „Vypadáš jako babička. Máš bílé vlasy i obočí.“ Když jsme posbírali s pomocí několika lidí mé lyžařské doplňky, následovalo nasazení lyží na svahu. Pokusů bylo hodně, pádů ještě víc. Po několikerém neúspěšném zasunutí jsem opět ulehla do sněhu, vytáhla slivovici a odmítla vstát. Ihned po dojezdu jsem šla do bufetu odpočívat. Voda ze mě stékala ještě hodně dlouho. Pak již následovaly klidné a uvážené jízdy. Avšak při závěrečném opuštění sjezdovky jsem kontrolovala na úzkém výjezdu, zda mě kamarádka následuje, lyže sjela ze stopy a já skončila pod smrkem. Má parťačka je krátkozraká, proto jsem hlasitě volala. Kamarádka se však stále dívala po lidech, a ne mezi smrky. Když mě konečně spatřila, opět se velice smála, protože lyže byla opět mimo mě, na větvích stromu byly zavěšeny mé brýle i čepice. Při bolestném vstávání jsem uchopila tyčku, kterou jsem svým tělem zalehla, a protože sníh uhnul, tyčka se vytvarovala dle mého pozadí. Večery na pokoji nebudu popisovat, protože byly o nářku na bolesti kloubů, zad, o modřinách, to vše okořeněno dobrým vínem.

A tak jsem byla potrestána za drzé poznámky na adresu mužů, kteří sem tam přepnou své síly. Přesto sportujme a radujme se z pohybu, vždyť se při tom dobře bavíme.