Už rok žijeme v omezení. Není malé, je obrovské ve společenském, pracovním, vzdělávacím, sportovním i osobním životě. A bohužel stále nevidíme světlo na konci tunelu. Pokud jsme se upnuli na řešení jménem očkování, z dění v Praze nám vychází, že očkování nefunguje a i kvůli tomu jsme jednou z nejhorších zemí na vše, co s koronavirem souvisí.

I když jde o celosvětový problém a zastaveni jsou všichni a všechno, někdy rozum zůstává stát nad tím, jaká řešení jsou pro ochranu životů používána. Sice přežijeme koronavirovou nákazu, ale jaká je a jaká bude po měsících omezování kvalita našich životů? Nikdo nechce, aby zbytečně umírali jacíkoliv lidé, nebo abychom padali polomrtví v ulicích, přesto je nutné zastavit vše a všechny kvůli tomu, abychom ochránili seniory, kteří jsou izolovaní od společnosti i bez nouzového stavu?

Obětovat vzdělanost dětí, znemožnit možnost vydělávat peníze práceschopnému obyvatelstvu, zastavit sociální kontakty všech se všemi jen proto, abychom ochránili nejzranitelnější? Vždyť mluvíme o lidech 80 plus a nikdo jim nebere jejich krásný věk, ale je v něčem ukrytá kvalita života, když rok není možné opustit byt? Lidé 80 plus, kteří měsíce jen sedí a nechodí na procházky, se už možná nikdy na žádnou procházku nevydají, jejich klouby nesmějí zůstat nehybné.

A co bude následovat, až budou všichni naočkováni? Kam budeme chodit, když většina provozovatelů v pronajatých prostorách po roce bez příjmů skončí po uši v dluzích? Uvědomuje si někdo, že jde  o českou likvidaci střední třídy? Tedy lidí, kteří nikdy po státu nic nechtěli? Firmy, které cokoliv pro podnikání pořídily na úvěr před rokem 2020, nemohou mít na splátky úvěrů, když nemohou už rok vydělávat peníze. A jinak na tom nejsou ani rodiny s dětmi, které mají dluhy na bydlení apod.

A jak budou všichni pracovat, až to bude možné, když už rok spí do 11 hodin, nic nemusí a nic je nebaví? Jakou budou tito lidé mít pracovní morálku? Stejně jako všichni úředníci a státem placení lidé, kteří jedou na půl plynu za plné platy i s odměnami, protože je nutné balíky peněz v kolonkách vyčerpat, i když se méně pracuje. Za posledních sto let se průměrný věk zvýšil o třicet let. Žijeme o třicet let déle než naši předci, ale umíme si udržet kvalitu života, která je životem, který stojí za to žít? Nebo jen medicína udělala tak obrovský pokrok, že jsme zapomněli na to, že na rakovinu se umírá, s nefunkčními klouby se nechodí a vysoký krevní tlak vede k selhání srdce?

Dnes se chodí k lékařům jako do obchodu: potřebuji nové klouby, ledviny, srdce, zuby, oči, vše je možné mít nové a díky tomu můžeme žít o třicet let déle! Je to fantastické, ale neměli bychom  zapomínat na to, že skutečný život stojí za to, když je možné žít.