Představíme-li si lidskou společnost jako živočišnou říši, silného muže by zřejmě znázornil
lev, vznešenou ženu žirafa a zloděje, který se živí čímkoliv, by zřejmě nejlépe vystihla hyena. A bohužel lidská společnost obsahuje celou plejádu zvířecí říše a i lidské hyeny žijí mezi námi. Okrádají a dotírají na seniory, stejně jako hyeny dotírají a požírají kořist někoho jiného.

V každém městě je nejeden rodinný dům, v němž bydlí osamocený starý člověk. Sám chodí nakupovat, sám vychází a přichází domů, málokdy ho někdo navštíví. Bohužel tento sled událostí si vytipují lidské hyeny, které se těmito vnějšími znaky ujišťují, zda se jim vyplatí riskovat.

Množí se případy, kdy stárnoucí žena po poledním spánku najde v bytě muže jako hora, který se jí ani nelekne a jen laškovně prohodí: „Paninko, já myslel, že jste mrtvá.“ Překvapená žena začne křičet, muž se odebírá k odchodu s lupem ukrytým v kapsách a ještě si s okradenou povídá, že on jí nic neudělá, že si jen popletl adresu a jiné nesmysly. Nevídané, jak moc si jsou tito spoluobčané vědomi, že se jim nic nestane.

A co je ještě horší, nebude-li dům lépe zabezpečený, zloděj se může vrátit, znalost terénu ho bude lákat. Nejen díky těmto situacím přibývá seniorů, kteří se doma necítí bezpečně. Je zajímavé, že města se snaží problematikou osamělých seniorů alespoň trochu zabývat, ale zájem lidí o zajištění bezpečného domova je minimální, ať již jde o bezpečnostní zámky či napojení domu na pult centrální ochrany městské policie.

V dnešní době je přitom možné zajistit dům technikou, které se i otrlí zloději obávají, ať již jde o kamery, bezpečnostní čidla, osvětlení reagující na pohyb, alarmy apod. Také je možné si zaplatit službu místních bezpečnostních agentur, které dům zabezpečí připojením na jejich pult centrální ochrany a seniora vybaví tlačítkem, které stisknutím přivolá muže v uniformách. Nechat dům přístupný jako před třiceti lety je slušně řečeno naivní. A hlavně je to velmi nebezpečné. I když zloději nejdou zabíjet, strach z cizího muže v domě má i mladý nebojácný člověk, pro stárnoucího člověka
může být takové setkání osudové.

Je také zajímavé, že senioři mívají (bohužel také postaru) doma ukryté i veškeré své úspory. I to zloději venku na ulici dokážou odpozorovat. Také jsou desítky poznávacích znamení, která hlásí: Nikdo není doma. Je až obdivuhodné, jak i po stovce novinových článků či odvysílaných reportáží v televizi dokážou starší lidé bezelstně otevřít cizím lidem a uvěřit jim jejich povídačky o jejich trápení, a to i v případě, že jde na první pohled o lidi s nečistou pověstí.

Staří lidé jsou zkrátka v hledáčku hyenovitých lidí, jelikož tito si jsou vědomi toho, že je překřičí, uhádají, zkrátka zaženou do kouta. Nedávno jsme v redakci řešili extrémní případ. Početná rodina nepřizpůsobivých si vyhlédla osamělého seniora v rodinném domku kroměřížské místní části, kde přímou samosprávu zajišťuje osadní výbor. Vetřelci se majiteli domu prokázali nájemní smlouvou, kterou prý sám majitel podepsal. Nastěhovali se mu do domu a pobývali tam půl roku. Majitel domu se odstěhoval k rodině a vedl soudní spor o platnosti nájemní smlouvy. Není třeba dodávat, že rány na psychice taková kauza zanechá nejen na obelstěném seniorovi, ale také na všech, kteří se oběti snaží pomoci. Ovšem třeba kroměřížská radnice se případem vůbec nezabývala. „Městu Kroměříž nepřísluší řešení sporů ohledně platnosti či neplatnosti nájemních smluv nebo ohledně falšování podpisů na smlouvách mezi dvěma fyzickými osobami. Na žádost osadního výboru byla pouze kontaktována městská policie, řešení věci ale ani do její kompetence nespadá. Majiteli domu bylo doporučeno, aby se kvůli vyřešení své situace obrátil na Policii ČR,“ vzkázal radniční mluvčí.

Jenže když jsme se dotázali státní policie, jak má v takovém případě postupovat majitel domu, dostali jsme rovněž nepříliš uspokojivou odpověď: „V tomto případě musel opravdu rozhodnout soud, na čí straně je pravda. Z pohledu policie občanům doporučujeme, aby si důkladně pročítali, co podepisují, a přizvali k podepisování nejlépe nezávislou osobu.“ V reálu ale není účast „nezávislé osoby“ za všech okolností možná.

Na druhé straně, mnohem jednodušší je, nevpustit cizí lidi do domu. Kdyby býval byl dům zabezpečený, neměli by se hyeny kudy do něj dostat. Mluvit s lidmi na ulici na dálku, třeba přes zvonek s kamerou, je časová výhoda a při vzezření vetřelců je dostatek času na přivolání mužů zákona či statných sousedů. Tito lidé mají svou „přesvědčovací taktiku“ založenou na křiku, nadávkách, výhružkách. Také platí, že ani darebáci se neperou s lidmi, kteří mají sílu, hledají oběti, které vyvinou minimum odporu. Lidé, a bohužel i lidské hyeny, dělají jen to, co jim dovolíme. Proto omezit možnost kontaktu s nimi je jedinou bezpečnou ochranou. Neumí-li nebo nechtějí-li lidé pracovat, postaví svůj zdroj obživy klidně i na slabosti druhých.

Lamentovat však nad tím, jak moc se doba změnila, nic neřeší. Investovat však alespoň energii, v lepším případě peníze, do zabezpečení domu je jistým krokem k minimalizaci nepříjemných setkání se zlými a bezcharakterními lidmi.